Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Knihy, které mění život

Že to je trochu nadnesená a přehnaná věta? Není. Knihy vážně můžou změnit život. V knihách je něco magickýho, jsou v tom rady do života, jsou v tom návody na lepší já. Mezi těmi písmeny je to někde skryté a je jen na vás, jestli to chcete spojovat dohromady a brát si z toho něco pro sebe. Ale pokud se tak rozhodnete, nebudete litovat. Doma mám hromadu knih, Dan mi za to nadává, ale mě prostě uklidňuje pohled do krásně srovnané knihovny a pocit, že kdykoliv můžu jít a vzít si do ruky knihu, díky které můžu na chvíli žít život někoho jiného, přijít na jiné myšlenky nebo si do života aplikovat nástroje, které můj každý den promění. A právě o tom budou následující odstavce. Takže jestli vás nezajímá, jak na sobě začít makat, tak to rovnou vypněte. Aktuální doba není jednoduchá. Někomu bere, jinému dává. Někdo přišel o práci, o zakázky, o prodeje, jiný získal více času na čtení a seberealizaci. A pokud patříte k té druhé skupině, tady je seznam knih, které mi změnily život a které si za
Nejnovější příspěvky

Doba dosažitelná

Poslední dobou mě štve taková jedna věc, se kterou se setkávám čím dál tím více. Nazvala jsem si to jako doba dosažitelná . Co to je? Existuje tolik kanálů, kde se dá člověk uhnat, aby odpověděl, že se lidé naučili využívat všechny. Bez respektu k osobnímu životu daného člověka. Můj pracovní den vypadá tak, že mi denně přijde několik desítek mailů. Téměř všechny potřebují alespoň trochu mého času na vyřízení a sepsání odpovědi. Některé z nich jsou na delší dobu a vyžadují si přípravu. Některé jdou delegovat. Jelikož jsem markeťák a evenťák, potřebuju se dost času věnovat i kreativě, produkci a obecně činnostem, které moc nezahrnují odpovídání na maily. A tak se stává, logicky, že nesedím 8 hodin denně na mailu a dělám i věci okolo. No a proto je má reakční doba delší. Někdy den, někdy 2 dny, někdy týden.   No a to má za následek to, že lidi, kteří mi píšou a čekají na mou odpověď, najednou přepadne syndrom Sherlocka Holmese.   Zamanou si, že mě prostě vypátrají

Organizační porno

V sobotu 9. března jsem měla přednášku na téma organizační porno na konferenci  Mamafest . Jelikož mi hodně z vás psalo, že to hrozně potřebují a ať to pak nasdílím, tak jsem se rozhodla to sepsat do článku. Tak tady to máte :) Control freak Říkala jsem si, jestli tenhle termín do prezentace dám, protože má docela negativní konotaci. Ale což, dala jsem ho tam a nebyla jsem sama. Mezi prvními přednášela na Mamafestu Margareta Křížová a říkala o sobě, že je control freak, tak mě to uklidnilo. A proč jsem to měla v prezentaci? Jsem control freak, mám ráda věci pod kontrolou, ráda mám o všem přehled, doma i v práci chci mít všechno organizované a pak to dopadá tak, že mi manžel bere telefon a říká: "Yes, boss?" a nebo o mně mluví jako o führerovi. Nechápu proč. Tuhle úchylku mám asi už od mala. Vždycky, když jsem si uklízela pokoj, to dopadlo tak, že všechno bylo přeskládané. Největším trestem pro mě bylo, když mi mamka naházela všechny ty zorganizované věci na jednu hromadu

Měla bych…

Poslední dobou mi v hlavě běhá věta, která mi ovlivňuje a svazuje můj každodenní život. Definuje výsledek mých rozhodnutí. A přitom jsou to jen dvě slova, které jsem si sama do hlavy vtloukla.   Přepracování mileniálů, vyhoření v útlém věku, 12hodinový pracovní den, úzkosti, závislosti na sociálních sítích, porovnávání. To jsou všechno pojmy, které média plivou na generaci Y a dělají tak z nás ufňukané děti, které se neumí vypořádat s životem. Vždyť přece chceme v práci ten smysl, ty hodnoty. Rutinní práce nám smrdí a chceme žít život hrozně flexibilně, bez finanční peřinky a majetku. Nálepky, které se nám už nevejdou na horní stranu Macbooku. A tak se potýkáme s životem, se kterým nevíme co dělat a necháváme směr svého bytí udávat sociálními sítěmi. Prej.   Sama se musím hodně kontrolovat, abych se tím nenechala semlít. Bojuju s názory svého okolí, že pracuju moc, že je pro mě kariéra důležitější než děti, že je přece nenormální pracovat do půlnoci nebo o víkendech, že si

Jak poprvé uspořádat event?

V roce 2012 jsem nastoupila na pozici event specialist do vydavatelství Economia. Můj první rok v Praze, první rok na vejšce, první rok toho vysněného dospěláckého života, když se poprvé přestěhuješ sama. To byl okamžik, kdy jsem poprvé přičichla k eventům a ta vášeň už mi zůstala. Po 2 letech v Economii jsem nastoupila na pozici event managera do GrowJOB Institute a tam se to potvrdilo, že eventy jsou můj život. Mezitím jsem zorganizovala i nějaké sportovní akce, networkingy a třeba i svatbu (svojí :)). No a když ve skupině #holkyzmarketingu , kde se o eventy starám, začla být poptávka po workshopy na pořádání eventů, přiijala jsem tuhle výzvu a pro #holkyzmarketingu vypsala workshop Jak poprvé uspořádat event, který jsem včera odškolila s Nicole z našeho #unicornteamu. A obsah workshopu jsem sepsala do pár bodů:   Hmm, co takhle udělat nějaký event? Pokud se rozhodneš, že chceš zorganizovat akci, nebo je to po tobě vyžadováno v práci, zamysli se nejprve nad tím, proč ten event

Ondřej Brzobohatý na konferenci WO.men

Dámy, paní, mladé paní, děvčata, dívky, slečny, sestry, sestřenice, matky, tetičky, babičky, zkrátka milé ženy a vy ostatní, dovolte mi ze všeho nejdřív ospravedlnit mé vystoupání na toto podium a mou drzost přijmout roli kompetentního řečníka, muže, který na vaši adresu v následujících několika minutách vyšle s tím nejlepším přesvědčením snůšku jednoduchých vět a souvětí, jenž ve svém obsahu zdaleka nepředčí vaši podstatu existence na této planetě. Jinak řečeno, je mi ctí, že mezi vámi můžu být a děkuji za tuto příležitost. Když jsem přemýšlel nad tím, čím bych mohl zrovna já přispět svým vystoupením k tomuto setkání, se vší pokorou, mě vlastní, jsem na nic nepřišel. Tedy ne na nic, co by jste samy nevěděly. Víte, připadá mi to totiž, jako kdyby měl meteorolog popisovat před zástupem hvězdářů a astronomů vliv ozónové díry na globální oteplování. Zkrátka, to málo o čem se s vámi chci podělit je těchto pár následujících vět a jedna důležitá prosba, která zazní až v samotném závěru

Be the girl you want to tell stories to your children about

V pondělí 9.4. jsem se svým #unicornteam zorganizovala třetí ročník konference WO.men, o které jsem už psala v článku před tím. Tam se i psalo, že jsem z konference měla tak trochu strach a celkově jsem z toho měla špatný pocit. Ale to, co se v pondělí podařilo, mě dostalo do naprosto opačného pocitu a stavu euforie.  Když vy, tak já taky. Každá z žen, která seděla v publika, udělala ten velký krok napříč změně, koupila si lístek a šla podpořit naší myšlenku a pracovat na sobě. Tak jsem si řekla, že jim to oplatím, že jim to tak trochu dlužím. Tak jsem poprvé za 6 let nebyla někde vzadu, nepozorovala to někde z povzdálí, ale vzala do ruky mikrofon a společně s kolegyní Denčou to odmoderovala. Před rokem bych to do sebe neřekla, ale ve finále jsem si to užila a jsem šťastná, že jsem pokořila svůj obrovský strach. Emma Smetana Jako první odstartovala konferenci Emma Smetana. Jsem ráda, že přijala pozvání i na tento třetí ročník, má to pro mě symbolický význam. Emma s