Přeskočit na hlavní obsah

Doba dosažitelná


Poslední dobou mě štve taková jedna věc, se kterou se setkávám čím dál tím více. Nazvala jsem si to jako doba dosažitelná. Co to je? Existuje tolik kanálů, kde se dá člověk uhnat, aby odpověděl, že se lidé naučili využívat všechny. Bez respektu k osobnímu životu daného člověka.


Můj pracovní den vypadá tak, že mi denně přijde několik desítek mailů. Téměř všechny potřebují alespoň trochu mého času na vyřízení a sepsání odpovědi. Některé z nich jsou na delší dobu a vyžadují si přípravu. Některé jdou delegovat. Jelikož jsem markeťák a evenťák, potřebuju se dost času věnovat i kreativě, produkci a obecně činnostem, které moc nezahrnují odpovídání na maily. A tak se stává, logicky, že nesedím 8 hodin denně na mailu a dělám i věci okolo. No a proto je má reakční doba delší. Někdy den, někdy 2 dny, někdy týden. 

No a to má za následek to, že lidi, kteří mi píšou a čekají na mou odpověď, najednou přepadne syndrom Sherlocka Holmese. 


Zamanou si, že mě prostě vypátrají. Neodpovíš den? Volají na telefon. Druhý den píšou sms. Třetí den přijde zpráva na Facebooku. Ne, tady ještě nekončíme. Čtvrtý den? Instagram! I-N-S-T-A-G-R-A-M. Jejich tempo je vražedné. Jejich revírem jsou komunikační aplikace.


Kde je ta špetka respektu k tomu, že lidé mají i osobní účty? Že když jsou online na Facebooku nebo Instagramu, tak to přeci nedává prostor pro to, abych jim napsala, že mi něco dluží? Že prostor na práci je omezený a opravdu to není 24/7? Kolikrát mě to dostává do situace, kdy záměrně na danou sociální síť nejdu, protože vím, že tam na mě něco takového čeká a nechci být přistižena u toho, že jsem online, když zrovna dlužím odpověď na nějaký mail. A přitom si chci prostě jednou za čas normálně prokrastinovat na sociálních sítích. A ne, nebudu své sociální sítě mazat. Ani se nebudu přesouvat na Tik Tok, kde mě ještě nikdo nesleduje a nikdo normální tam ani není. To bych musela skočit z okna.


A víte, co mě ještě dokáže vytočit? Deadline. E-mail přijde ve středu s poznámkou, že je potřeba odpovědět asap a podklady poslat ve čtvrtek. Sci-fi.

Nikde není psáno, do kdy je vhodné odepsat na maily. Někteří chytřejší si k tomu dělají prevenci a rovnou po odeslání mailu na jejich adresu vám přijde automatická odpověď, že je jejich priorita jinde, než ve vyřizování e-mailů a že to bude chvíli trvat, než vám odpoví. Přijde mi to geniální, ale zatím na to nemám koule. A tak přemýšlím, co s tím. Kde je ta hranice, kdy jsou urgence ještě v pohodě a kde už je to stíhání. Kde je ta hranice prostoru pro osobní čas a kde je pro pracovní. A ptám se sama sebe, kam se to posune. Interně můžeme komunikovat přes různé nástroje, aplikace, ale s e-maily a komunikací, která přichází z venku? Jak ji eliminovat? Tohle je první situace, na kterou ani moje organizační porno nestačí. Teda stačilo by, kdyby pracovní den měl 48 hodin. To bych možná na maily odepisovala včas.



Komentáře

  1. to mooc dobře znám, jsi online, zprávu si přečetla, tak jak to, že neodpovídáš? řeším inzerát předmětu,který je několik měsíců vystaven, 20 hodin jsem nezareagovala a ejhle prodávající by uvítala rychlejší reakce - sorry nejsem na mejlu furt..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Organizační porno

V sobotu 9. března jsem měla přednášku na téma organizační porno na konferenci  Mamafest . Jelikož mi hodně z vás psalo, že to hrozně potřebují a ať to pak nasdílím, tak jsem se rozhodla to sepsat do článku. Tak tady to máte :) Control freak Říkala jsem si, jestli tenhle termín do prezentace dám, protože má docela negativní konotaci. Ale což, dala jsem ho tam a nebyla jsem sama. Mezi prvními přednášela na Mamafestu Margareta Křížová a říkala o sobě, že je control freak, tak mě to uklidnilo. A proč jsem to měla v prezentaci? Jsem control freak, mám ráda věci pod kontrolou, ráda mám o všem přehled, doma i v práci chci mít všechno organizované a pak to dopadá tak, že mi manžel bere telefon a říká: "Yes, boss?" a nebo o mně mluví jako o führerovi. Nechápu proč. Tuhle úchylku mám asi už od mala. Vždycky, když jsem si uklízela pokoj, to dopadlo tak, že všechno bylo přeskládané. Největším trestem pro mě bylo, když mi mamka naházela všechny ty zorganizované věci na jednu hromadu

Jak poprvé uspořádat event?

V roce 2012 jsem nastoupila na pozici event specialist do vydavatelství Economia. Můj první rok v Praze, první rok na vejšce, první rok toho vysněného dospěláckého života, když se poprvé přestěhuješ sama. To byl okamžik, kdy jsem poprvé přičichla k eventům a ta vášeň už mi zůstala. Po 2 letech v Economii jsem nastoupila na pozici event managera do GrowJOB Institute a tam se to potvrdilo, že eventy jsou můj život. Mezitím jsem zorganizovala i nějaké sportovní akce, networkingy a třeba i svatbu (svojí :)). No a když ve skupině #holkyzmarketingu , kde se o eventy starám, začla být poptávka po workshopy na pořádání eventů, přiijala jsem tuhle výzvu a pro #holkyzmarketingu vypsala workshop Jak poprvé uspořádat event, který jsem včera odškolila s Nicole z našeho #unicornteamu. A obsah workshopu jsem sepsala do pár bodů:   Hmm, co takhle udělat nějaký event? Pokud se rozhodneš, že chceš zorganizovat akci, nebo je to po tobě vyžadováno v práci, zamysli se nejprve nad tím, proč ten event

Knihy, které mění život

Že to je trochu nadnesená a přehnaná věta? Není. Knihy vážně můžou změnit život. V knihách je něco magickýho, jsou v tom rady do života, jsou v tom návody na lepší já. Mezi těmi písmeny je to někde skryté a je jen na vás, jestli to chcete spojovat dohromady a brát si z toho něco pro sebe. Ale pokud se tak rozhodnete, nebudete litovat. Doma mám hromadu knih, Dan mi za to nadává, ale mě prostě uklidňuje pohled do krásně srovnané knihovny a pocit, že kdykoliv můžu jít a vzít si do ruky knihu, díky které můžu na chvíli žít život někoho jiného, přijít na jiné myšlenky nebo si do života aplikovat nástroje, které můj každý den promění. A právě o tom budou následující odstavce. Takže jestli vás nezajímá, jak na sobě začít makat, tak to rovnou vypněte. Aktuální doba není jednoduchá. Někomu bere, jinému dává. Někdo přišel o práci, o zakázky, o prodeje, jiný získal více času na čtení a seberealizaci. A pokud patříte k té druhé skupině, tady je seznam knih, které mi změnily život a které si za