#STAYmileniál

V pátek jsem měla tu čest zúčastnit se osmého opakování Copycampu, který organizuje Hájednička. Dát celodenní konferenci na pátek, ještě v tomhle hektickém vánočním čase, se může zdát jako sebevražda. Naštěstí si někdo dal velkou práci s výběrem řečníků, takže program bavil a naučil. A jelikož ne každý má čas si celý den sednout do komunisticky laděného KD Domovina v Holešovicích, rozhodla jsem se sepsat své poznámky do článku a šířit tak copyrady dále.   PíÁr článek je polibek smrti První přednášku si na svá bedra vzala Lucka Štěrbová, která velí copy oddělení v H1.cz. Přednášku věnovala firemním blogům a jejich využití a převzetí moci nad PR články. Na začátek trochu čísel: 71 % copíků spravuje blog, 42 % z nich na tom spolupracuje s externistou, 38 % odvážných se tomu věnuje pravidelně a 33 % vytváří publikační plán. Takže sice platí, že obsah je plán, ale v tomhle případě je nahý. Potenciálu firemních blogů není využíváno naplno. Co je důležité? Odpovídat zámštu uživatel

Dám si sprchu, rozsvítím si světýlka, zapálím svíčky, naleju si skleničku červenýho a sednu si pohodlně na gauč. Vytvořím si tak atmosféru, která bude minimalizovat hladinu mého odporu. Prokrastinace. Odkládání. Boje s mým kreativním já.  Vždycky když napíšu těch pár vět, dám do toho kousek svého já a pak kliknu na to kouzelné tlačítko "Publikovat", svět je najednou krásnější, lehčí, příjemnější. Hrozně ráda bych psala články častěji. Každý den mě napadne minimálně jedno téma, o kterém bych mohla něco napsat, ale pak přijde on. Ten temný a zrádný nepřítel, něco ve mně, co se mnou bojuje a nenechá mě žít život podle sebe. Ten, který nikdy nespí. Neviditelná síla, nepřítel, svině. ODPOR .  Cokoliv, co vyžaduje odmítnutí okamžitého uspokojení, je boj. Boj s naším já, které vždycky bude volit tu nejsnažší variantu. Chci napsat článek, ale přeci jen si ještě uklidím, projedu Facebook, co když se na Instagramu událo něco nového, kouknu na Stories, pustím si jeden díl seriálu, p

Už téměř 4 roky dělám pořád nějaké projekty. Ať jako součást mého zaměstnání, nebo občas někde něco vypomůžu, když se mi projekt líbí a má smysl. Ale ve zkratce je to o tom vymyslet projekt, dát dohromady jak bude vypadat, co se má na tom všechno udělat, jaký bude mít budget, ten pak i hlídat a když pak samotný projekt proběhne, tak jeho vyhodnocení a další akční plán. Kdo tuhle práci zná, tak ví, že je to strašně moc práce, člověk si musí hrozně moc věcí hlídat a pokud na něco zapomene, může to projekt ohrozit. A to se mi už párkrát stalo. A tak jsem se z každé chyby vždycky poučila, sebrala své spadlé sebevědomí ze země (a to bylo rozdupané davem, který prošel jednou a tam a jednou zpátky) a trochu víc se do toho zabrala. Do svého každodenního fungování jsem zapojila 3 nástroje, bez kterých  bych nebyla vůbec schopná zvládnout všechnu tu práci, kterou už mám za sebou. 1. TODO + Moleskine Dlouho jsem si dávala dohromady různé formáty todůček. Na každý den jeden papír, psát si t

Žijeme v době, kdy být online 24/7 je podmínkou naší existence. Být nedosažitelný, nebo nedej bože nezavolat zpět do 5 minut, znamená buď jistou smrt, nebo těžký úraz. Nestává se to, nejsme na to zvyklí. Když potřebujeme něco rychle vědět, píšeme na Facebook, každý je tam přece pořád. Když se nám v horní liště ukáže ikonka “Online před 10 hodinami”, přijde zděšení. Neustálá potřeba nehynoucí onlajnovosti nám na jednu stranu přináší nekončící možnosti. Na druhou stranu nám znemožňuje tzv. hlubokou práci. Dočetla jsem knížku Hluboká práce , Pravidla pro soustředěný úspěch v roztěkaném světě od Jan Melvil Publishing, která mi dokázala pojmenovat pár závislostí. Btw pokud chcete číst opravdu kvalitní knížky, koukněte na www.melvil.cz . Každý titul je pecka, která vám změní život. Seriously. Tak v úvodu nejdřív trochu vysvětlení. Hluboká práce je pracovní činnost provozovaná ve stavu nerušeného soustředění. Stav, kdy je kognitivní potenciál využíván na maximum. Mělká práce je naprostý

Minulý týden proběhl třetí ročník konference Kritické myšlení a objektivita a tentokrát to bylo pod taktovnou #unicornteamu. Tak jsme si pojmenovali náš naivní tým, který se snaží v rámci event marketingu vytvářet ostrůvek pozitivní deviace. A jelikož se akce opravdu vydařila a fakt jsme si s tím vyhráli, chtěla jsem to sepsat do pár řádků a možná tak i inspirovat někoho, kdo se třeba organizovat event teprve chystá. 1. Téma Podstatou každé akce je vybrat téma, které reaguje na aktuální dění. A téma kritického myšlení před volbami? To si prostě sedlo. Boj influencerů za “pravdivá média”, osvěta v tom, aby lidi nejdřív přemýšleli nad tím, co jim kdo říká a co média píší. Dokázali jsme s tímto tématem odpovědět na otázky, které široká veřejnost měla. Čemu vlastně věřit? Jak si hledat zdroje? A s tím je hodně spojený výběr řečníků. Mít zvučná jména, kapacity v oboru a zajímavé příběhy.  2. Grafika Co si budeme povídat, zaujmout na první dobrou chce každý. A k tomu potřebuje

Uvedení nového produktu na trh, představení inovace, zavedení nové služby do portfolia společnosti. To jsou události, pro které marketéři hojně využívají benefitů influencerů. Zvolení vhodné osobnosti, která vyzdvihuje parametry daného produktu, patří k podstatnému kroku, při kterém musí firma zvažovat mnoho faktorů. Z jaké oblasti zvolená osobnost je, jak se prezentuje na sociálních sítích a v médiích, jaký pohled na ni má veřejnost, jaké problémy jsou s ní případně spojené z minulosti, jaké charakterové rysy osobnost představuje. Počáteční analýza influencerů je klíčová a pokud se podcení, následky mohou znehodnotit celou kampaň i produkt samotný.  Automobilové společnosti převzaly tento trend a v rámci komunikačních kampaní můžeme vidět mnoho osobností, kteří se spojují s automobily, které jsou uváděny na trh. Ben Cristovao jako první v České republice dostal minulý rok nový Range Rover Evoque kabrio. Dosazení zpěváka a sportovce k modelu, který byl komunikován jako robust

Když se člověk dostane do stavu, když už nemá ani slzy, nezbývá nic jiného, než se z toho vypsat. Slova kolikrát dokážou vyjádřit pocity způsobem, který vypovídá za vše. Tak tady to je. Buřtík, špekáček, krocan, prasátko, macíček, prdelka, brouček.. Za svůj život si vysloužila takových přezdívek, které naprosto popisovaly její osobnost. Když jsem si pro Scarlettku jela, bylo to láska na první pohled. Jakmile jsem ji vzala do rukou, věděla jsem, že je to ono. Že je to to, co mi doteď scházelo. Bylo to úžasné tvoření, které každým okamžikem pohlcovalo všechnu mou lásku. Žily jsme si spolu život, který si málokdo umí představit. Zaplňovala každý kousek v mém srdci. Když mi bylo nejhůř, byla tu pro mě. Koukla se na mě a já věděla, že mě chápe. Byla se mnou v těch nejhorších a nejtěžších chvílích. Každý den jsme spolu vstávaly a její láska mi dávala sílu vyjít ze dveří a čelit všemu, co mě čekalo. Každý večer jsme spolu usínaly a děkovaly, že jedna druhou máme. Nebyla jen pes, byla něco v

Článek do Marketing&Media Mnoho firem volí marketing postavený na emocích. Je to trend, který je na vrcholu a je to sázka na jistotu, pokud se zpracování povede a sdělení je publikem pochopeno. Mnoho firem z českého prostředí volí tento způsob komunikace a přináší tak do reklamního světa hodnoty a emoce. Česká spořitelna opustila animovanou rodinu Palečkových a přešla na koncept reálných příběhů svých klientů. Huawei o Vánocích vyslal do éteru reklamy apelující na trávení času s rodinou a odklonění našich pohledů od elektronických zařízení. Co mají tyto reklamy společného? Chytnou nás za srdce. Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče dala emocím nový rozměr. Kontroverzně představuje téma smrti, jako kdybychom se bavili o tom, co dávali včera v kině. Podkresová hudba nás nutí utřít slzu z oka, vyčíslení doby do smrti konkrétního člověka ve videu nám znovu připomíná podceňovanou hodnotu času. Zpracování videí zesiluje dosah poselství a nutí nás dokoukat ho do konce

Sedím ve vlaku a snažím se využít každé minuty. Vlastně už od rána využívám každé sekundy, aby stihla vše, co potřebuji. Vstanu dřív, pracuji z domova, jedu k doktorovi, při řízení kontroluji maily, jsem v čekárně, projíždím maily a zařizuji co je potřeba, jedu zpět od doktora, po cestě vyřizuji nějaké telefony, přijedu do Prahy, balím, dodělávám příspěvky na FB na měsíc dopředu, beru batoh, jdu na nádraží, v metru hledám kontakt na prostory k pronájmu.. sakra, proč není v metru signál?.. nasedám do vlaku, vytahuji Maca a dělám práci, pracuju na projektu, píšu, dělám prezentaci. A když mám hotovo, říkám si, že musím napsat článek na blog. Musím? Každý z nás prožívá svůj den jiným způsobem, minuty jsou pro nás různě dlouhé, náplň dne jinak důležitá. Snažíme se do toho dát vše a když nestíháme, máme z toho depky. I já jsem takový příklad. Pracuji na několika projektech najednou, snažím se každou volnou chvíli zaplácnout prací. Když nepracuji, sportuji. Když nesportuji, spím. A pak se n

Musím si dát ruku na srdce a popravdě napsat: ano, opravdu jsem na to pěkně kašlala. Od února jsem nepřidala jediný článek a přitom se toho přihodilo tolik, o čem jsem mohla psát hodiny a hodiny. Takže si teď sypu popel na hlavu a budu se snažit to všechno dohnat. Zatím tedy jen ve zkratce. Barcelona baby (únor) O výletě do Barcelony jsem už tady zmiňovala, nicméně nerozepsala jsem to a nevrátila jsem se k tomu. A přitom tam bylo tak nádherně. Barcelona mě pohltila každým svým douškem. Architektura, počasí, atmosféra, moře... Bylo to nádherné. Family in da London (březen) Londýn je pro mě krásné industriální město plné památek a čaje o páté. A tak jsme se se ségrou rozhodly, že tam vezmeme mamku s přítelem. Mamka seděla v letadle jen jednou a to někdy v 6 letech. Byl to pro ně obrovský zážitek. Přišlo mi, jako kdybych tam i já byla poprvé. S nimi jsem vnímala úplně jiné věci, koukala se na to město jinak. Byl to skvělý rodinný výlet, zážitek, takové naše malé spojení. Dát k Ván