neděle 10. prosince 2017

Sraz všech pisálků

V pátek jsem měla tu čest zúčastnit se osmého opakování Copycampu, který organizuje Hájednička. Dát celodenní konferenci na pátek, ještě v tomhle hektickém vánočním čase, se může zdát jako sebevražda. Naštěstí si někdo dal velkou práci s výběrem řečníků, takže program bavil a naučil. A jelikož ne každý má čas si celý den sednout do komunisticky laděného KD Domovina v Holešovicích, rozhodla jsem se sepsat své poznámky do článku a šířit tak copyrady dále. 


PíÁr článek je polibek smrti

První přednášku si na svá bedra vzala Lucka Štěrbová, která velí copy oddělení v H1.cz. Přednášku věnovala firemním blogům a jejich využití a převzetí moci nad PR články. Na začátek trochu čísel: 71 % copíků spravuje blog, 42 % z nich na tom spolupracuje s externistou, 38 % odvážných se tomu věnuje pravidelně a 33 % vytváří publikační plán. Takže sice platí, že obsah je plán, ale v tomhle případě je nahý. Potenciálu firemních blogů není využíváno naplno. Co je důležité? Odpovídat zámštu uživatele, zvolit odpovídající typ obsahu. Když bude uživatel hledat jak tančit valčík, článek ho nepotěší. Dát si záležet na relevanci a přínosu pro uživatele je na prvním místě. A aby to nebyla jen teorie, obohatila Lucka svou přednášku o příklad jejich klienta UPC a jejich blogu dostupnyinternet.cz. Blog postavili na 4 pilířích: data, spolupráce se SEO, selský rozum a kompletní přístup. A jaké praktické rady předala ze spolupráce s tímto klientem? Články nechte uživatele ohodnotit hvězdičkou. Pokud hodnotí pozitivně, článek bude ve vyhledávání vyjíždět na horních pozicích. Nejčastější problémy, které mohou uživatelé řešit, dát na horní pozici, ať jim článek odpoví rovnou a odbornější texty dát níže, ať si na své přijdou i znalejší uživatelé. A pokud je článek dostatečně odborný, není nic jednoduššího, než ho dát na wiki a dát si zpětný odkaz na článek do zdrojů. Easy peasy. No a jak je to s těmi PR články? V dnešní době je výhodnější napsat článek na blog a pak na něj udělat odpovídající kampaně. Bude to mít větší a měřítelnější dosah a hlavně, označení PR články jako “komerční sdělení” je polibek smrti. Zabito. Umlčeno. Už se ho nikdo nevšimne. A na závěr: Obsah je král, ale efektivní distribuce obsahu je celým královstvím.

Roztomilý hightower ajťák

Aby byl vesmír v rovnováze, kreativní Lucku vyměnil systematický Mirek. Mirek Pecka, další vyslaný bojovník za H1.cz. Vysoký něco přes 2 metry, klidný přednes a roztomile podaná pokora k tématu. Přednáška s názvem Jak dokázat, že váš obsah má smysl byla spíše analytického rázu. 77 % copíků využívá ke své práci Google Analytics, ale neukazují nám ani zdaleka tolik, kolik bychom měli chtít. Na začátku je potřeba si položit tři základní otázky: Odkud lidi přicházejí? Kam přicházejí? Co na webu dělají? Jinak řečeno, zajímá nás kolik lidí stáhlo soubor na webu, kam na onepage webu návštěvníci doskrolovali, kolikrát si spustili video nebo kolikrát klikli na telefon v kontaktu a zavolali. Mžeme to buď řešit s programátorem, kvůli tomu večer vypít lahev vína, mít nervy v kýblu a ptám se sama sebe, jestli jsem z Marsu, že mě pořád nechápe, nebo zapojit šikovný nástroj Google Tag Manager, který nám dokáže odpovědět na více otázek a psát tak texty na web, který dobře známe.

“Z toho bych se zeblil.”

Ondra Ilinčev přišel, pobavil, potrolil pár firem, dál nám fakt dobrý rady a zase odešel. Přednáška, která mě bavila od začátku do konce. První otázka: Co je důležité na textu? Musí se dát přečíst. Proč milujeme Apple? Designově dokonalý, 11 z 10. A to i fonty. Jaké písmo se čte rychleji? Patkové nebo bezpatkové? Je to jedno, nemá to vliv. Nejméně důvěryhodné písmo? Comic Sans, druhé Helvetica. Nejdůvěryhodnější? Baskerville. (studie New York Times, vliv písma na vnímání článků). A na závěr 5 pravidel, které bychom měli respektovat:
  1. velikost písma - minimum 14 px na telefon, 16 px na tablet, 18 px na notebook, 21 px na PC. Čím měnší písmo, tím přitahuje pozornost, až si uživatel řekne “Ha, tohle nechtějí, abych si přečetl”
  2. délka řádky - optimální délka 80 - 100 znaků
  3. výška řádky - 1,4 - 1,6 px (1,5 násobek velikosti písma)
  4. typografická škála - dodržovat základní pravidla: H1 nadpis 60 px, H2 32 px, H3 24 px, H4 19 px, intro text 24 px, body text 19 px
  5. kontrast - minimálně 4,5 : 1 a myslet na starší lidi, kterým se zhoršuje zrak

Doporučený zdroj: Dieter Rams 10 principles od good design


Hluboká práce

Další dámou na pódiu byla Míša Mužíková, která stojí za https://copytriky.cz/. Účastníkům předala principy z knihy Hluboká práce a jak si tak vytvořit klid na práci. O této knížce jsem už psala ve článku dříve. Míša to shrnula do 5 nástrojů, přizpůsobených přímo jen na psaní:
  1. používat PC jen když je to třeba 
  2. vědomě řídit na co se soustředit
  3. snižovat riziko vyrušení
  4. najít si vyhovující styl v práci s e-maily
  5. šetřit síly

Doporučený zdroj: Spisovatel jako povolání od Haruki Murakami


Bojíte se o práci?

Na tuhle otázku odpovídal Vladimír Saur, další hájedničkový mušketýr. Automatizované psaní textů doporučuje, když je na webu podobný obsah, když se segmentuje a personalizuje a pokud se testují různé varianty. Jde hlavně o práci s čísly, faktograficky laděné texty. Nesmí se však zapomenout, že tenhle druh textů má své limity, což je daň za úsporu času a peněz. 

Co, jak, proč a hlavně s kým

Ondra Bělský krotí SEO tým ve firmě, která má snad nejvíc nenáviděného maskota ever. Alza. Obsahovou strategii, o které přednáška byla, postavil na Zlatém kruhu od Simona Sinka: co, jak, proč. Co to je a jak se to používá asi vysvětlovat nemusím, ale pokud by někdo nevěděl, hezky je to sepsáno od Petra Ludwiga. Zlatý kruh doplňuje o další a to je S KÝM. Je důležité zapojit do tvorby nejen copíky, ale i nákupčí, marketing, UX, html, webaře, HR, PR, pobočky,…. A moudro na konec? Nebuďte seocentrici, dělejte obsah pro lidi. 

Zase to GDPR

GDPR mě straší snad na každém rohu a je to fakt masakr, práce na tom haldy a ještě hrozí hrozný pokuty. Nicméně, Petra Dolejšová, sympatická právnička z eLegal, dokázala proměnit téma GDPR v cukrovou vatu. Najednou to nevypadalo jako strašák a doputovalo k nám příjemné uklidnění, že v tom nejsme sami a že to vlastně bude v pohodě. Takže, mít souhlas se zpracováním údajů se vyplácí, dělejte zpracovatelské smlouvy a nejvíc se bojte těch lidí, kteří vás můžou hodnotit a udělat tak například na sociálních sítích velké haló. A nebojte se, kontrola zatím chodit nebude, mají dost práce.

Stories jsou dětské hřiště

Michal Kotek z fragile.cz přišel s návodem, jak bavit fanoušky na Instastories. Vymýšlejte, používejte emoji, ptejte se, tvořte příběhy, zapojite aplikace a bavte se. Užitečné aplikace: Filmr, Spark post, Vidlab, Glitch cam, Canva, Hypno, Videolap a ta klasika jako VSCO, Snapchat, Hyperlapse, Boomerang nebo Photoshop. A trendy na rok 2018? Modrá a červená barva a do nich laděné feedy a negativ.

Kritické myšlení musí být všude

Na Copycampu nemohl chybět ani Petr Ludwig se svým tématem kritické myšlení. To totiž musí být všude. Přednáška byla o racionálním kvocientu, o kterém mluvil i na konferenci #krimyš, kterou jsme měli v říjnu. Než sem vypisovat co to je, koukněte se na záznam přednášky a nebo pak na jeho kurz kritického myšlení.

Rimmer zabil

Na závěr ta největší zabijačka. Fenomálně téma odlehčil a znásilnil Jirka Charvát, mistr ČR ve slam poetry. Smála jsem se, brečela, bavila se. Na závěr nejlepší způsob jak uvolnit atmosféru. Nedokážu vypsat o čem to bylo, to by prostě nebylo ono. Tak budu doufat, že záznam bude veřejný a pak sem připojím video. Ale fakt to bylo boží. 


No a víc už toho nebude :) Copycamp pobavil, naučil. Určitě jsem tam nebyla naposledy.

neděle 3. prosince 2017

Vyhlašuji odporu válku

Dám si sprchu, rozsvítím si světýlka, zapálím svíčky, naleju si skleničku červenýho a sednu si pohodlně na gauč. Vytvořím si tak atmosféru, která bude minimalizovat hladinu mého odporu. Prokrastinace. Odkládání. Boje s mým kreativním já. 

Vždycky když napíšu těch pár vět, dám do toho kousek svého já a pak kliknu na to kouzelné tlačítko "Publikovat", svět je najednou krásnější, lehčí, příjemnější. Hrozně ráda bych psala články častěji. Každý den mě napadne minimálně jedno téma, o kterém bych mohla něco napsat, ale pak přijde on. Ten temný a zrádný nepřítel, něco ve mně, co se mnou bojuje a nenechá mě žít život podle sebe. Ten, který nikdy nespí. Neviditelná síla, nepřítel, svině. ODPOR

Cokoliv, co vyžaduje odmítnutí okamžitého uspokojení, je boj. Boj s naším já, které vždycky bude volit tu nejsnažší variantu. Chci napsat článek, ale přeci jen si ještě uklidím, projedu Facebook, co když se na Instagramu událo něco nového, kouknu na Stories, pustím si jeden díl seriálu, pak se mi přece bude líp přemýšlet, už je skoro půlnoc, to už stejně nic nevymyslím, půjdu si lehnout a napíšu to zítra večer.

Cítíš odpor? Dobrá zpráva. Na tom projektu ti totiž záleží. Bez odporu nevznikne umělec. Bez odporu nepřijde ten pocit uspokojení při překonání sebe sama. Každý velký umělec, spisovatel, vynálezce, úspěšný manažer, začínal svou cestu bojem s odporem. Každý krok k vysněnému stavu něco stojí, je to cesta mimo komfortní zónu a dobrá zpráva je, že odpor jde porazit. Může se to zdát nemožné, dokud si neuvědomíme, že se nám to daří. A tak se rodí profesionálové. O odporu ví, ale nedovolí mu vstoupit do jejich pracovního procesu. Dělají svou práci z lásky, zasvěcují ji celý život. Jsou trpěliví a vědí, že odpor využívá proti amatérovi jeho vlastní nadšení. A tak jednají navzdory svému strachu, se kterým žijí celý život. I ten nejlepší řečník na planetě je před svým vystoupením nervózní, i když jde na pódium už po 126485905937763té. Profesionál mé své práci vášeň, pohlcuje ho a nedělá ji pro uznání ostatních. Zamysli se, dělal/a bys svou práci i kdybys byl/a poslední na planetě? Děláš ji pro podstatu své věci? Naplňuje tě? Je to smysl tvého života?

Andělé, kteří nás drží na té správné cestě. Každý umělec má můzu, něco vnitřního, co mu říká kam jít. Říkejme tomu vize, poslání, vyšší smysl, Bůh. Žádné označení není to správné, každý má své pojmenování pro smysl jeho existence. Pokud ho to drží nad vodou, vede správným stylem a určuje to jeho další kroky životem, je to ono. V zápalu činnosti přichází ta mocná síla, flow, duševní stav naprostého ponoření. A to je smysl života každého kreativce. Stav flow je krmením naší duše, pohonem naší mysli. 

Kopni odpor do prdele, ujížděj si na flow a odblokuj tak svou kreativitu. Bojuj.



PS: A taky si přečti novinku od Jan Melvil Publishing - Válka umění.

středa 15. listopadu 2017

Projektové rulezzz

Už téměř 4 roky dělám pořád nějaké projekty. Ať jako součást mého zaměstnání, nebo občas někde něco vypomůžu, když se mi projekt líbí a má smysl. Ale ve zkratce je to o tom vymyslet projekt, dát dohromady jak bude vypadat, co se má na tom všechno udělat, jaký bude mít budget, ten pak i hlídat a když pak samotný projekt proběhne, tak jeho vyhodnocení a další akční plán. Kdo tuhle práci zná, tak ví, že je to strašně moc práce, člověk si musí hrozně moc věcí hlídat a pokud na něco zapomene, může to projekt ohrozit. A to se mi už párkrát stalo.

A tak jsem se z každé chyby vždycky poučila, sebrala své spadlé sebevědomí ze země (a to bylo rozdupané davem, který prošel jednou a tam a jednou zpátky) a trochu víc se do toho zabrala. Do svého každodenního fungování jsem zapojila 3 nástroje, bez kterých  bych nebyla vůbec schopná zvládnout všechnu tu práci, kterou už mám za sebou.


1. TODO + Moleskine

Dlouho jsem si dávala dohromady různé formáty todůček. Na každý den jeden papír, psát si to do bloku, psát si to do kalendáře v telefonu, aplikace na TODO do počítače... Nic mi nevyhovovalo na 100 %. Až když jsem díky kolegovi Kubovi narazila na diář od Moleskine, pochopila jsem jeho kouzlo a začlo pro mě organizační porno. Na každý den v týdnu si píšu úkoly do červených kroužků. Pokud úkol dokončím, zaškrtnu ho černě. Úkoly zároveň časově ohraničím, abych věděla kolik mi to zabere. Příklad: porada trvá od 9 do 11 hodin, tak si k úkolu napíšu 9:00 - 11:00. Díky tomu vím, že do oběda budu mít prostor hodinu a navazující úkol zvolím takový, abych to stihla. A na ten první úkol ho napojím šipkou, abych věděla jak to jde za sebou. Tenhle systém mám z knihy Konec prokrastinace. Je to skvělá věc, všem doporučuji. A to nejen kvůli tomu, že autor knihy je můj šéf :))) Tenhle systém jsem si pak trochu poupravila svým potřebám, přidala další fluffy barvičky. Když v ten den úkol nestihnu, celý ho začerním a přepisuji ho na další den. TODO na další den si píšu den předem večer, nebo pak ten den ráno. Už jsem na tom tak závislá, že pokud ho nemám na ten den napsaný, nejsem schopná začít pracovat. 





2. Trello

Projekt má různé části a je potřeba je mít všechny někde zobrazené a vidět co se pod tím všechno skrývá za úkoly a na jaké oblasti si dát pozor. A k tomu mi nejvíce vyhovuje Trello. Ke každé konferenci, kterou pořádám, mám udělanou samostatnou nástěnku. Nejdůležitější věc je zvolit si k nástěnce vhodné pozadí, bez toho nejde začít pracovat :) Pak si přidávám sloupce, které projekt dělí na části. Příklad sloupců u konference: řečníci, témata, marketing, partneři, produkce, check-list, ideas. Ka každému sloupci jsou pak přiřazené karty, na kterých jsou například řečníci, které chceme oslovit, partneři, s kterými jednáme apod. Ke každé kartě jde pak přidat štítek, todůčko, seznam povinností, přílohy, fotky, termín dokončení, dá se o toho označit kolega, kterému to pak vyskočí v notifikacích. Když na tom pracuje víc lidí, vidí všechny aktuality, vidí co jsem já přidala, na čem pracuju apod. Neskutečně mocný nástroj, pokud se ho člověk naučí využívat. Frčím na něm už asi 3 roky a dokonce je už i v češtině. Trololooo





3. Google drive

Google drive, klasika, říkáte si. Nicméně pokud na projektu pracuje tým, potřebují si sdílet soubory, potřebují mít přístup ke grafice, tabulkám, obrázkům a nevím ještě k čemu všemu. A ne vždycky je možnost si to přeposlat, ne vždycky sedím u mailu, ne vždycky mám u sebe telefon. A tak ten nejjednodušší způsob jak se vyhnout hodinovému čekání u mailu, jestli to teda kolegyně pošle, je mít to sdílené a přístupné pro všechny. Úplně základní věc, na kterou se často zapomíná. 


Bonusový "nástroj": #unicornteam

Jako jednu radu navíc dávám pod názvem #unicornteam. Možná se to někomu bude zdát už jako klišé, ale mít okolo sebe tým, který je opravdu sladěný a navzájem se doplňuje, to je sakra důležitý. (Chtěla jsem napsat kurva důležitý, ale to by bylo asi moc agresivní.) Mít vedle sebe člověka, kterému se nemusí nic zdlouhavě vysvětlovat, to chceš. Vzájemný respekt, dodržování pravidel, podpora z obou stran. Bez toho ten #projektmanagement nebude fungovat :) 



pondělí 6. listopadu 2017

Hodnotné věci si žádají hlubokou práci

Žijeme v době, kdy být online 24/7 je podmínkou naší existence. Být nedosažitelný, nebo nedej bože nezavolat zpět do 5 minut, znamená buď jistou smrt, nebo těžký úraz. Nestává se to, nejsme na to zvyklí. Když potřebujeme něco rychle vědět, píšeme na Facebook, každý je tam přece pořád. Když se nám v horní liště ukáže ikonka “Online před 10 hodinami”, přijde zděšení. Neustálá potřeba nehynoucí onlajnovosti nám na jednu stranu přináší nekončící možnosti. Na druhou stranu nám znemožňuje tzv. hlubokou práci. Dočetla jsem knížku Hluboká práce, Pravidla pro soustředěný úspěch v roztěkaném světě od Jan Melvil Publishing, která mi dokázala pojmenovat pár závislostí. Btw pokud chcete číst opravdu kvalitní knížky, koukněte na www.melvil.cz. Každý titul je pecka, která vám změní život. Seriously.

Tak v úvodu nejdřív trochu vysvětlení. Hluboká práce je pracovní činnost provozovaná ve stavu nerušeného soustředění. Stav, kdy je kognitivní potenciál využíván na maximum. Mělká práce je naprostý opak. Nesoustředěné vykonávání kognitivně nenáročných úkonů. A jak se tedy v dnešním světě zaměřit na zdravou dávku hluboké vs. mělké práce? Tady je 5 základních kroků, se kterými můžeš začít.

1. Dovol si být offline

Huhůů! To je nečekané. Ale je to tak. Nemusíš být pořád online. I když si to myslíš, není to tak. Dej si od internetu volno, nepřepínej mezi Facebookem, Instagramem a twitterem. Když máš volnou chvíli, čekáš až ti kolega odepíše, projet si poslední aktualizaci na zdi není dobrý nápad. A pokud bez toho opravdu žít nemůžeš, tak si to naplánuj. Ale nezabíjej s tím volné chvíle.

2. Plánuj si úseky na hlubokou práci

Hlubokou práci nejde jen tak zapnout. Není tlačítko, které zmáčkneš a najednou pojedeš bomby. Vymez si denně, týdně, úseky, které budeš věnovat hluboké práci. Řekni o tom i svým kolegům, rodině a lidem okolo sebe, ať tě v tom úseku neruší. Budeš tak mít maximální fokus na práci a omezíš faktory, které by ti to narušily. Nezapomeň při tom na bod 1 - dovol si být offline.

3. Plánuj si celý den, dělej si tudůčko

Přijdeš do práce, na den je cca 10 úkolů, které jsou potřeba udělat. Tak s čím začít? TODO! Každé ráno, večer před, udělej si plán. Pomůže ti to držet se rozvrhu, neskákat z úkolu na úkol. Na hlubokou práci si dej celé dopoledne, kdy máš nejvíc energie. Po obědě dílčí úkoly. 

4. Nečekuj pořád maily

Denně mi přijde cca 60 e-mailů. Vypozorovala jsem u sebe tendenci každých 5-10 minut čekovat mail, jestli mi nepřišel nějaký další, důležitý e-mail, kterému bych se měla věnovat. Jenže! Tříští mi to fokus a ve finále se pak přistihnu u toho, že celé dopoledne buď kontroluju mail, nebo se dívám na Facebook. Velmi produktivní činnost. Proto je nejlepší si udělat ve svém denním TODO i prostor na maily. Hodina, dvě po obědě? Ideální. 

5. Nauč se odpočívat i během dne

Důležitou součástí produktivity je mít na to energii. Pokud se hodinu v kuse zabývám do hloubky náročným úkolem, cítím se pak vyčerpaná jak po uběhnutí maratonu. Plánuj si proto během dne i chvilky na načerpání energie. Jít se projít, klidně jen okolo bloku, dát si meditaci, sníst kousek ovoce. Prostě dobít baterky.


Jsou to malé krůčky, jejichž zavedení do běžného dne může mít velký vliv. Samozřejmě to chvíli trvá, tendence mít v ruce pořád telefon je mileniálům typická. A jsou i tací, kterým k ruce přirostl (jsem jeden z nich, haha). Ale tak to je a je dobrý to přijmout. Pak se s tím totiž mnohem snáz pracuje. Dovol si chybovat :) Tak hluboké práci zdar!


"Budu žít soustředěný život, protože to je ten nejlepší, co je."



středa 25. října 2017

#krimyš, akce roku

Minulý týden proběhl třetí ročník konference Kritické myšlení a objektivita a tentokrát to bylo pod taktovnou #unicornteamu. Tak jsme si pojmenovali náš naivní tým, který se snaží v rámci event marketingu vytvářet ostrůvek pozitivní deviace. A jelikož se akce opravdu vydařila a fakt jsme si s tím vyhráli, chtěla jsem to sepsat do pár řádků a možná tak i inspirovat někoho, kdo se třeba organizovat event teprve chystá.

1. Téma
Podstatou každé akce je vybrat téma, které reaguje na aktuální dění. A téma kritického myšlení před volbami? To si prostě sedlo. Boj influencerů za “pravdivá média”, osvěta v tom, aby lidi nejdřív přemýšleli nad tím, co jim kdo říká a co média píší. Dokázali jsme s tímto tématem odpovědět na otázky, které široká veřejnost měla. Čemu vlastně věřit? Jak si hledat zdroje? A s tím je hodně spojený výběr řečníků. Mít zvučná jména, kapacity v oboru a zajímavé příběhy. 

2. Grafika
Co si budeme povídat, zaujmout na první dobrou chce každý. A k tomu potřebujete dobrý vizuál. A ten jsme my měli. Fialová barva s hořčicovou myškou jako logo bylo spojení, se kterým jsme ovládli vizuální pozornost v online reklamách. Navíc myšku si zamiloval každý. Vznik myšky byl úplně náhodný, když spojíte začátek slova kritické a myšlení, je to krimyš. A tak nám grafik vytvořil vizuál s myškou, kterého jsme se nejdřív trochu báli, ale hrdina se neposere, tak jsme s tím šli do světa. 

3. Marketing
Kdy jít s konferencí ven? Kdy začít promovat? Jakým způsobem kampaně komunikovat? Jelikož byla akce v říjnu, začali jsme pomalu promovat už od července. A tak jsme oslovili přes prázdniny většinu našich účastníků, což byl hlavní klíčový moment. Před léto totiž akce nejsou, lidi nejsou tak zahlcení vším tím vzděláváním a pozvánkami na různé akce. Mají čas se pořádně podívat co to vlastně je a kdo tam bude mluvit. A díky tomu jsme měli měsíc před akcí vyprodáno. 

4. Produkční dokonalost
Když už je akce zaplněná, má krásný web, super řečníky a všichni se těší až se ta paráda bude konat, nesmí se podcenit produkce. Na konferenci vždy připravujeme podrobný scenář kdy se co má dít, kdy má kdo co dělat a kdo za to má zodpovědnost. Takový scénář může mít klidně 6 stránek a tvorba může zabrat třeba i týden, hlavně aby tam byl celý den nalajnovaný a nic se nepodcenilo. Co se předem nepřipraví, na místě se už těžko stihne. Scénáři předchází několik produkčním meetingů, plánování a procházení si dne od rána až do večera. 

5. <3 
Poslední bod může znít nadneseně, naivně a jako klišé. Ale je nejdůležitější. Dělat to srdcem. Ať už má akce jakýkoliv téma, zaměření, cílovku, nejdůležitější ingrediencí k tomu, aby mířila k dokonalosti, je dělat to poctivě, s láskou, se smyslem a s hodnotami, které chceme předat. Odměnou je pak všude zmiňovaný stav flow, kdy sedíte v kanclu do půlnoci a radujete se z toho, co se všechno povedlo a práce vás baví. Vidíte ty spokojené úsměvy účastníků, řečníci jsou nadšení a atmosféra vás pohltí. I když víte, že jste spali 3 hodiny, na nohou jste 18 hodin, energie už je vyčerpaná a fakt se těšíte do té postele, tohle je to, proč to děláte.



pátek 18. srpna 2017

#stayinfluencer

Uvedení nového produktu na trh, představení inovace, zavedení nové služby do portfolia společnosti. To jsou události, pro které marketéři hojně využívají benefitů influencerů. Zvolení vhodné osobnosti, která vyzdvihuje parametry daného produktu, patří k podstatnému kroku, při kterém musí firma zvažovat mnoho faktorů. Z jaké oblasti zvolená osobnost je, jak se prezentuje na sociálních sítích a v médiích, jaký pohled na ni má veřejnost, jaké problémy jsou s ní případně spojené z minulosti, jaké charakterové rysy osobnost představuje. Počáteční analýza influencerů je klíčová a pokud se podcení, následky mohou znehodnotit celou kampaň i produkt samotný. 




Automobilové společnosti převzaly tento trend a v rámci komunikačních kampaní můžeme vidět mnoho osobností, kteří se spojují s automobily, které jsou uváděny na trh. Ben Cristovao jako první v České republice dostal minulý rok nový Range Rover Evoque kabrio. Dosazení zpěváka a sportovce k modelu, který byl komunikován jako robustní tělem a nespoutaný duchem, dodalo značce nádech, který kampaň měla mít. 

Oproti úspěšnému zapojení Bena Cristovaa do prezentace Evoqe stojí automobilka Škoda Auto, která se rozhodla vyrábět novou řadu SUV. První model Kodiaq představila automobilka na začátku minulého roku a mezi osobnosti zvolila například Leoše Mareše nebo Karla Gotta. Už tento výběr nepůsobí opodstatněně a pokud se nad tím zamyslíme hlouběji, alespoň Leoš Mareš a jeho zapojení lze racionálně odůvodnit. Nicméně s dalším modelem Karoq šla Škoda Auto pro výběr osobnosti až na Slovensko a zvolila Daru Rolins, zpěvačku, která v roce 2010 srazila motocyklistu a typově bychom k ní přiřadili spíše menší sportovnější auto v kabriu. Pokud bychom pominuli tento fakt, nesmíme opomenout, že Dara Rolins působí velmi kontroverzně. Volba to nebyla dobrá a už při počátečním výběru short listu osobností mělo marketéry ze Škodovky napadnout, že média jim tuto volbu nenechají jednoduše projít. Nešťastné rozhodnutí shodilo nápaditou kampaň ze stolu. Zpracování teaser videa ze Stockholmu je z ostatních hledisek nápaditě provedeno, Patricie Solaříková zde vstupuje přirozeně, nenuceně a video má dynamický nádech.


Podobný negativní dopad na zapojení influencera měla i automobilová společnost BMW Invelt, která si pro spolupráci vybrala youtuberku Carrie Kirsten. Pro prvotní oslovení zvolilo BMW Invelt youtuberů více, nicméně ostatní na jejich nevýhodné podmínky nepřistoupili. Dotyční po odprezentování zapojení Carrie Kirsten neotáleli a nabídnuté podmínky zveřejnili. Pro BMW Invelt to znamenalo dočasnou ztrátu důvěry a youtuberka Carrie Kirsten neunesla kauza po psychické stránce.

úterý 25. července 2017

Když už slzy nestačí...

Když se člověk dostane do stavu, když už nemá ani slzy, nezbývá nic jiného, než se z toho vypsat. Slova kolikrát dokážou vyjádřit pocity způsobem, který vypovídá za vše. Tak tady to je.

Buřtík, špekáček, krocan, prasátko, macíček, prdelka, brouček.. Za svůj život si vysloužila takových přezdívek, které naprosto popisovaly její osobnost. Když jsem si pro Scarlettku jela, bylo to láska na první pohled. Jakmile jsem ji vzala do rukou, věděla jsem, že je to ono. Že je to to, co mi doteď scházelo. Bylo to úžasné tvoření, které každým okamžikem pohlcovalo všechnu mou lásku. Žily jsme si spolu život, který si málokdo umí představit. Zaplňovala každý kousek v mém srdci. Když mi bylo nejhůř, byla tu pro mě. Koukla se na mě a já věděla, že mě chápe. Byla se mnou v těch nejhorších a nejtěžších chvílích. Každý den jsme spolu vstávaly a její láska mi dávala sílu vyjít ze dveří a čelit všemu, co mě čekalo. Každý večer jsme spolu usínaly a děkovaly, že jedna druhou máme. Nebyla jen pes, byla něco víc. Rozuměla mi. Její pohled mi dokázal odpověď na všechny otázky. Odraz v jejích očích mi říkal, že mě miluje stejně tak silně, jako miluju já jí. Byla mi oporou v každé situaci. Stačilo se přitulit a všechny trable odletěly. Nikdo to nechápal, jen my dvě. Rozdávala okolo sebe tolik lásky, dělala radost tolika lidem. Kdokoliv šel proti nám po ulici, usmál se. Každé dítě bylo šťastné, když jí natahovalo ten zkroucený ocásek a divilo se, že se zase stočí. Každý se divil tomu, jakým způsobem chrochtá. Každý obdivoval její saténovou srt. Každý podlehnul její tvrdohlavé a jedinečné povaze. Jeden můj kamarád mi napsal: Anet, vsechna slova jsou zbytecna... Drz se! Scarlettka je duvod, proc miluji mopsiky. A myslim, ze tak obohatila spoustu lidi (cti kazdyho), kteri meli moznost ji videt, pohladit.....  je to strasne rychle, ale i presto ovlivnila spoustu nas. A to je ono, to je přesně ona.

A tak jsem v sobotu dostala tu největší ránu od života, kterou jsem mohla. Ztratila jsem kus sebe, najednou je v mém srdci prázdno, které nic nezaplní. Ztratila jsem nejlepšího přítele. Každý den, když přijdu domu, tak brečím. Je tu prázdno, ticho. Nemůžu si jí pochovat, nemůžu jí říct, že už je maminka konečně doma, nemůžeme se válet a mazlit. Vždycky, když jsem dělala něco na počítači, lehla mi na nohy a já jsem cítila každý její nádech. Když tohle teď píšu, moje nohy jsou najednou lehké. Nic na nich neleží. A proto poprvé v životě věřím, že je někdo něco víc, nějaké nadpřirozeno, kde si ona běhá a dělá radost dál. A věřím, že se má dobře. Že je šťastná. Stejně jako byla u nás. Dali jsme jí krásný život, sice krátký, ale krásný.

A tak plná smutku a prázdnoty zapaluji každý večer svíčku a přemýšlím co dál. Všechno se děje z nějakého důvodu. Přebírám tedy Scarlettčino poslání dělat radost a činit všechny okolo sebe šťastnými. Pojmenovala jsem si to Mise Scarlett a budu tím dávat světu to, co ona dál nemůže. Každý měsíc odvezu pytel granulí pejskům, kteří neměli takové štěstí jako ona a neměli tak milující prostředí. Budu se snažit dělat dobré skutky a vracet tomuhle světu to, že tady můžu být. A třeba to pomůže zaplnit to prázdno ve mně. I tak děkuji za každý den, který jsem se ke Scarlettce mohla vrátit domu a zažít tak úžasný den plný mopsí lásky. Protože tahle láska je výjimečná, jedinečná, naprosto čistá a bez předsudků. Je to ta jediná láska na světě, která vydrží na celý život.





úterý 18. července 2017

Smrt jako nástroj marketingového sdělení

Článek do Marketing&Media

Mnoho firem volí marketing postavený na emocích. Je to trend, který je na vrcholu a je to sázka na jistotu, pokud se zpracování povede a sdělení je publikem pochopeno. Mnoho firem z českého prostředí volí tento způsob komunikace a přináší tak do reklamního světa hodnoty a emoce. Česká spořitelna opustila animovanou rodinu Palečkových a přešla na koncept reálných příběhů svých klientů. Huawei o Vánocích vyslal do éteru reklamy apelující na trávení času s rodinou a odklonění našich pohledů od elektronických zařízení. Co mají tyto reklamy společného? Chytnou nás za srdce.

Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče dala emocím nový rozměr. Kontroverzně představuje téma smrti, jako kdybychom se bavili o tom, co dávali včera v kině. Podkresová hudba nás nutí utřít slzu z oka, vyčíslení doby do smrti konkrétního člověka ve videu nám znovu připomíná podceňovanou hodnotu času. Zpracování videí zesiluje dosah poselství a nutí nás dokoukat ho do konce. Název projektu „Dobrá tečka“ je trefně zvolený, žádná zbytečná vata, úderné a jasné. Shrnout celý život do jedné věty a udělat za ní tečku.

Obavy bych měla nad cílem sdělení. Opravdu lidé pochopí, že to má šířit osvětu o paliativní péči? Připomíná mi to kampaň The Sanctuary Spa, která vyšla na světlo onlinu v roce 2015. The Sanctuary Spa je polečnosti, která nabízí produkty na péči o tělo. Jejich #Letgo video, založené na zpovědi starších dam a jejich retrospektivu života, se stalo virálním fenoménem, ale spojení s firmou bylo vnímáno minimálně. Na homepage samotného projektu Dobrá tečka najdeme pouze videa a malou lištu s nabídkou na další stránky, nicméně hlubší a viditelnější propojení na samotný projekt, jak se jednotlivec může zapojit, co to obnáší, kdo za projektem stojí, zde chybí. Stačilo by výraznější call to action.

Nicméně velký respekt patří k zapojení tak kontroverzního tématu jako je smrt, tématu, o kterém mnoho z nás nechce veřejně ani mluvit. Je zde prezentována úderně a nevyhnutelně. Je zde dán důraz na skutečnost, kterou si uvědomuje každý z nás. Shlédnutí videa nenechalo nikoho klidným a málo kdo si dovolí mít k videím negativní postoj. Sdělení je jasné a efektivní a za odvahu patří projektu můj velký obdiv. 

pátek 14. července 2017

#staypresent Hodnota času

Sedím ve vlaku a snažím se využít každé minuty. Vlastně už od rána využívám každé sekundy, aby stihla vše, co potřebuji. Vstanu dřív, pracuji z domova, jedu k doktorovi, při řízení kontroluji maily, jsem v čekárně, projíždím maily a zařizuji co je potřeba, jedu zpět od doktora, po cestě vyřizuji nějaké telefony, přijedu do Prahy, balím, dodělávám příspěvky na FB na měsíc dopředu, beru batoh, jdu na nádraží, v metru hledám kontakt na prostory k pronájmu.. sakra, proč není v metru signál?.. nasedám do vlaku, vytahuji Maca a dělám práci, pracuju na projektu, píšu, dělám prezentaci. A když mám hotovo, říkám si, že musím napsat článek na blog. Musím?

Každý z nás prožívá svůj den jiným způsobem, minuty jsou pro nás různě dlouhé, náplň dne jinak důležitá. Snažíme se do toho dát vše a když nestíháme, máme z toho depky. I já jsem takový příklad. Pracuji na několika projektech najednou, snažím se každou volnou chvíli zaplácnout prací. Když nepracuji, sportuji. Když nesportuji, spím. A pak se najednou po týdnu probudím a říkám si: To už je pátek? Vždyť jsem nic nestihla! Tempo vražedné, energie na nule. Redbull na to prej pomáhá. 

STOP! Vždycky mi pak v tomhle dojde, že je potřeba vytáhnout tu červenou stopku a říct si: Dýchej.. A tak tady sedím ve vlaku, do Olomouce je to ještě 20 minut cesty a koukám se ven. Je to nádhera. Přírodní představení, které je jedinečné. Za kopci duha mezi černými oblaky. A o tom to je ne? Vnímat ten okamžik, umět se zastavit, nadechnout se a být duchem přítomní. Až pak si totiž uvědomíme, co jsme vlastně dokázali. Že to, co děláme, není jen tak. Že je za tím dost práce a úsilí. Že se to samo neudělá. Každý jsme unikát a každý děláme tenhle svět něčím lepší. Pojďme to dělat přítomně, protože jinak ten smysl toho, co děláme, uniká.


pátek 7. července 2017

Proč tu bylo ticho?

Musím si dát ruku na srdce a popravdě napsat: ano, opravdu jsem na to pěkně kašlala. Od února jsem nepřidala jediný článek a přitom se toho přihodilo tolik, o čem jsem mohla psát hodiny a hodiny. Takže si teď sypu popel na hlavu a budu se snažit to všechno dohnat. Zatím tedy jen ve zkratce.

Barcelona baby (únor)
O výletě do Barcelony jsem už tady zmiňovala, nicméně nerozepsala jsem to a nevrátila jsem se k tomu. A přitom tam bylo tak nádherně. Barcelona mě pohltila každým svým douškem. Architektura, počasí, atmosféra, moře... Bylo to nádherné.


Family in da London (březen)

Londýn je pro mě krásné industriální město plné památek a čaje o páté. A tak jsme se se ségrou rozhodly, že tam vezmeme mamku s přítelem. Mamka seděla v letadle jen jednou a to někdy v 6 letech. Byl to pro ně obrovský zážitek. Přišlo mi, jako kdybych tam i já byla poprvé. S nimi jsem vnímala úplně jiné věci, koukala se na to město jinak. Byl to skvělý rodinný výlet, zážitek, takové naše malé spojení. Dát k Vánocům letenky je strašně skvělá věc a budeme to tak dělat každý rok.

Geometry Global session (únor-červenec)

Session jsem to nazvala schválně. Proč? Protože to bylo fajn, bylo to příjemné, ale všeho moc škodí. Tak jsem se jednoho dne rozhodla, že svou PR kariéru už jsem si tak nějak vyzkoušela a je čas se zase přemístit dále. Sice to bylo krátké, ale hodně jsem si z toho odnesla a zkušenosti budu čerpat po celý život. Potkala jsem skvělé lidi, vyzkoušela si atmosféru velkých závodů a oprášila jsem si, jaké to je v korporátu. A jedno vím jasně, Anet do korporátu nepatří :)


Osobní růst rocks! (duben)

I když jsem pracovala na plný úvazek v GG, pořád jsem pracovala na konferencích pro GrowJOB. Konference jsou moje <3 a nejde to jen tak odhodit a přestat být do eventů blázen. Jsem prostě event manager duší i srdcem. Tentokrát byl Osobní růst v Brně a pracovat na tom po večerech a víkendech, no bylo to náročné. Ale konference dopadla nad očekávání, řečníci byli boží a na závěr nás všechny rozsekal Kazma se svou emoční plavbou. Spokojeně jsem se pak vracela do Prahy s pocitem, že to stálo za to.


Druhý Spartan za mnou (duben)

Přežila jsem dalšího Spartana. Doslova. Tentokrát to bylo v Koutech nad Deštnou a byl to masakr. Bylo 6 stupňů, ideální počasí, co? Hned po startu nás vytáhli nahoru sjezdovkou. 3,5 km do kopce. Velkýho kopce. Nekončícího kopce. Kopce tak moc kopcovatého, že tam nešlo stát. Prostě jsem umřela nahoře. A pak to vedlo zase dolu. Sněhem, blátem, po nohách, po prdeli. Masakr. Dělala jsem 150 angličáků a vypustila tam duši. Ale byl to k*rva nářez. Další mě čeká 24.9. v Liberci, už se nemůžu dočkat. Aneb pochopíš až v cíli...


New York (květen)
Seriál Sex ve městě je moje srdcová záležitost. A když jsem se na konci dubna dozvěděla, že v květnu pojedu do NYC na týden, byla jsem štěstím bez sebe. Město plné barev, energie, pohybu, tance, lidí z jiného vesmíru. Naprosto jsem se tím nechala pohltit a při odjezdu jsem musela zamáčknout tolik slz, že to pak ani nešlo. Když jsem tam byla, každý kus mého těla se tam cítil na svém místě. Měla jsem celou dobu v sobě takové jemné otřesy, které mi dávaly najevo, že je to ono. Nejradši bych si hned zbalila kufry a odstěhovala se tam.


GrowJOB reunion (červen)
Jelikož mě konference baví, tak jsem v tom chtěla pokračovat i externě ve spolupráci s GrowJOBem. Tak jsem si domluvila schůzku, kde jsem chtěla vyřešit jak to bude fungovat, kolik tomu můžu věnovat volného času atd. No a výsledek? Spadla mi brada až na zem. Petr mi totiž nabídl spolupráci na plný úvazek a možnost realizovat se v konferencích doslova naplno. Nedalo se to odmítnout. Znovu se mi nabídla možnost věnovat se akcím ve firmě, která mi dá všechno potřebné. Neváhala jsem, kývla jsem na to a těším se na tu výzvu jako malá holka.


Speedy love (červenec)

Miluju psy. Scarlett mi přirostla k srdci takovým způsobem, že bych se už nikdy toho čtyřnohého stvoření nevzdala. V květnu se našemu pejskovi, kterého má doma mamka, narodilo 6 nádherných černých štěňátek. Bohužel přežily jen čtyři. A jelikož Dan vždycky otravoval, že chce druhého psa, tak to bylo jasný. Jedno bude Pražanda. A tak se stalo. Máme doma druhého pejska, holčičku Speedy. Černý štěstí, které nás svou nevinností každý den probouzí.


4 měsíce jsem nenapsala ani řádek, ale věcí se stalo nespočet. S novou energií a inspirací si sama sobě slibuji, že články budu psát častěji a pokusím se tady z toho udělat takový svůj deník. Můj život není nuda, tak snad to bude zábava i pro někoho dalšího, kdo to bude číst. Konec, tečka.