sobota 7. ledna 2017

Co byste udělali, kdybyste se nebáli?

Do rukou mi přistála kniha Kam zmizel můj sýr od Spencera Johnsona. Hned na obálce knihy se v červeném rámečku vystavuje klišé ve znění: Úžasný způsob, jak se vypořádat se změnami ve vaší práci a vašem životě. Jasně, to známe. To totiž na své obálce uvádí milion dalších bullshit knížek, které jakože hrozně mění životy lidí. Ale kvůli tomu názvu, který mi přijde docela cool a kvůli tomu, že jsou v knížce velká písmenka a zdá se docela krátká, jsem se do knihy pustila a asi během dvou hodin ji na jeden zátah přečetla. To se mi moc často nestává.


Když se kouknu kolem sebe, vidím samou složitost a přehlcenost. Proto mě tahle kniha tak zaujala. Je krátká, jednoduchá, žádná zbytečná složitá grafika a celé je to postavené na příběhu myší a lidí, kteří v bludišti hledají svůj sýr. Skoro jako pohádka před spaním.

Čmuchalka, Spěchalka, Bezrad, Nerad. A já.
Příběh je založen na čtyřech postavách. Dvě myši Čmuchalka a Spěchalka a dva lidi Bezrad a Nerad. A já, promítající si svůj život do jejich naivní honby za sýrem, který zobrazuje nějaký cíl, vizi, ideální stav, whatever.. Čmuchalka vycítí změnu, Spěchalka na změnu nečeká, jde jí naproti, Bezrad se změnám brání a Nerad změnu sice udělá, ale nerad. A příběh je takový, že na začátku mají všichni sýr, ale pak dojde. A teď co s tím...

Když máte sýr, jste šťastni.
To dá rozum. Pokud mám, co chci, jsem šťastná. Neuvědomuji si, že by to bylo jinak a vlastně si ani neuvědomuji, jaké štěstí mám. To je takové to když máte rýmu a říkáte si, jak by to bylo skvělý moct zase dýchat a netahat s sebou tunu kapesníků a nevypadat jako Rudolf s červeným nosem, který se zaběhl. V tu chvíli si vždycky říkám, jak si toho svého zdravého stavu budu vážit. Prdlajz.

Čím důležitější je pro vás váš sýr, tím víc na něm lpíte.
Kort, když o něj právě přijdeme. A lpíme na něm natolik, že nám to může uškodit. To mi připomíná situaci, když mám třeba hodně oblíbený hrneček, ke kterému už mám citovou vazbu a někdo mi ho rozbije. Kafe už nikdy nebude chutnat stejně jako z toho mého rozbitého hrnečku. Pokud se nezměníte, můžete zahynout. A to nemusí být jen s hrnečkem. A teď přichází ta nejdůležitější otázka, kterou si z celé knihy odnáším.

Co byste udělali, kdybyste se nebáli?
Změna práce, oslovení sexy kluka na ulici, postavení se kamarádce, o které si myslím, že je úplně blbá, poslání šéfa do onoho světa, vyhlásit prodavačku, která se každý den tváří jak kakabus, zastat se někoho, kdo neprávem trpí, veřejně pomlouvat prezidenta, i když za to půjdete sedět. Cokoliv, co do teď nebylo vykonáno z nějakého nevysvětlitelného důvodu. Něco v nás tahá zpátky a říká, že to je moc nebezpečné, ať to neděláme. Ale znáte ten pocit, když chcete jít běhat, ale venku je hnusně, ale nakonec jdete a cítíte se jako kdybyste uběhli nejdůležitější závod v životě? To je přesně ono. V té komfortní zóně je nám sice dobře, ale jakmile vykročíme, je to skvělý pocit. Akorát ten proces k tomu vykročení je hodně náročný. Ale jde to, chce to malé krůčky.

Čichejte k sýru často, abyste poznali, až začne plesnivět.
Takové to, když se něco stane a my si uvědomíme, že kdybychom byli všímavější, poznali bychom to. Tohle se stává hodně často u vztahů. Když se s někým rozejdete, najednou vám docvakne, že to k tomu vedlo už dlouho. Ty malé náznaky... A co z toho pak je.

Cesta novým směrem vás dovede k novému sýru.
Bojíme se změny, ale pokud už se pro ni rozhodneme, překvapí nás. Ať je výsledek pozitivní, nebo negativní. Je to posun, naučí nás to.

Když překonáte strach, osvobodíte se.
Překonat strach je první krok. A pokud to dokážeme, přijde zasloužená euforie. Pocit svobody je odměnou. Je to odměna za to, že jsme překonali sami sebe, obelhali svůj výstražný systém.

Představa radosti z nalezení nového sýra, ještě než ho najdu, mě k němu dovede.
A to není o ničem jiném, než mít stanovenou vizi, ujasněnou motivaci a vědět, co od života chci.

Čím dříve se vzdáte starého sýra, tím dříve najdete nový sýr.
Aneb vezměte svůj problém, najděte bednu z hodně pevného a odolného materiálu, zamkněte ji, klíč hoďte do kanálu, vykopejte 10 metrů hlubokou díru, do ní dejte tu bednu, zalejte betonem, na tom betonu pak postavte mrakodrap.

Jít do neznáma je lepší než zůstat tam, kde nic není.
Tak šup šup, na co čekáte.

Staré přesvědčení vás nedovedou k novému sýru.
To, co platilo před rokem, už nemusí platit teď. Lidi se mění, doba je rychlejší. A proto nesmíme žít minulostí. Jen tady a teď a být otevření novým zážitkům, které nás posunou.

Umění představit si radost z nalezení nového sýra vám umožní vykročit novým směrem.
Než se pro změnu rozhodneme, je dobré vědět, za čím si vlastně jdeme. Nemusí to být jasná a konkrétní představa, ale bylo by dobré vědět proč to dělám. Vědomí toho pocitu slouží jako magnet.

Když si uvědomíte malé změny včas, snáze se přizpůsobíte větším změnám, které teprve přijdou.
Být flexibilní. Nebránit se tomu. Být otevřený změnám. Ať už je to změna pořadí příborů v šuplíku v kuchyni nebo změna práce.

To byly hlavní myšlenky, které si z knihy odnáším. A na závěr nejde napsat nic jiného než: Jděte tam, kde je sýr a radujte se ze života! Stejně tak to udělám i já.




Žádné komentáře:

Okomentovat