Přeskočit na hlavní obsah

Jak jsem jela v prvním měsíci nového roku bomby...

První měsíc nového roku 2017 byl pro mě plný změn a jestli jsem měla jeden volný den, to bych asi kecala. Nový rok jsem nastartovala ve velkém stylu, až se sama divím kam mě to vlastně dostalo. Lítala jsem z jedné věci do druhé a nestíhala se skoro ani nadechnout.

Tak abych začala postupně...

Změnila jsem práci.
Ano, je to tak. I když jsem svou předchozí práci opravdu milovala a velmi mě naplňovala, dospěla jsem do stavu, kdy jsem potřebovala změnu a nějakou novou výzvu. Nebylo to vůbec lehké rozhodnutí, stálo mě hodně energie a hlavně času. Prakticky jsem to ve své hlavě řešila téměř měsíc a půl a i když mě to opravdu zabolelo u srdíčka, nakonec jsem došla k finálnímu rozhodnutí. A tak jsem se dostala do Ogilvy, celosvětově proslulé reklamní agentury, kde mám jako Junior PR Manager na starost komunikaci a on-line T-Mobile Olympijského běhu a běžeckého seriálu RunTour. Je to pro mě obrovská challenge, jak z profesního i osobního hlediska. Jelikož je Ogilvy opravdu velká firma, procesy tu fungujou úplně jinak a je to vážně jízda. Z osobního hlediska se učím velké pokoře a sebedisciplíně. Do teď jsem byla pánem vlastního času a někdy mi ten čas dal docela přes hubu. Pevně věřím tomu, že se v Ogilvy naučím dělat hodně věcí z úplně jiného úhlu pohledu a hodně se toho naučím. Tak mi držte palce, ať to jde všechno správným směrem :)


Začala jsem drsně cvičit.
Life is sport. Když dlouho nechodím cvičit, začínám cítit, že to s mým životem dělá divy. V tom negativním slova smyslu. Proto jsem v lednu najela na tvrdý režim. 3x týdně hot jóga, 1x týdně kruháč. A je to boží. Hot jóga mi pomáhá utéct ze světa. Doslova. Hodina jen pro mě a mou hlavu. Vždycky, když tam jsem, tak prvním nádechem vypnu všechno co mám v hlavě a probíhá ve mně takový restart. Zavřít se do 50 stupňů a převrátit svět o 360 stupňů. Vždycky pak odcházím vyklidněná, spokojená, šťastná a připravená na to, co mě ten den ještě čeká. Doporučuju všem vyzkoušet. Chodím už třetím rokem do Partyfitu k lektorce Markét, což je úplně skvělá baba. Díky ní je moje vazba na tohle cvičení tak silná. Na kruháč pak chodím každou neděli. Po víkendu je to dobrá očista. Už se nemůžu dočkat, až tahle hnusná zima přejde a zařadím do toho ještě běh. Na jaře bych to chtěla celé vyvršit dalším Spartan Race.


Byla jsem na Lipně. V zimě.
Poslední víkend v lednu jsem jela s mým úžasným mužem na víkend na Lipno. Jeli jsme sem společně s jeho asi dvaceti dětmi. Pozitivni věc na tomhle je, že naštěstí ani jedno není jeho. Jsou to děti z jeho snowboardcrossového klubu a zrovna ten víkend se na Lipně konaly závody českého poháru snowboardcrossu. Byl to super víkend na vypnutí. Celou dobu svítilo sluníčko, bylo jasno, sníh se třpytil a pohoda byla všude okolo. Bylo to naprosto nostalgický. Přistihla jsem se několikrát ve stavu, kdy jsem sluníčko nechala projet celým tělem a svou mysl jsem nechala unášet po sjezdovce nahoru a dolu naprostým úžasem z toho skoro až nereálného pohledu. Ten svět je prostě krásnej.


Oslavila jsem narozeniny.
Už jsem stará. Teda né tak stará jako moje druhá máma Dee, ale ona mi to odpustí, protože ví, že pro mě byla teď obrovskou podporou a vlastně mě ve všem neskutečně podržela a vždycky byla na druhé straně toho telefonu a podala mi ten kapesník a nikdy mě neposlala někam, i když jsem si to několikrát za ten měsíc zasloužila. Takže jí tímto způsobem děkuji, protože je to člověk, kterého si ve svém životě moc vážím a je to moje zrcadlo, moje straší ségra, kterou jsem nikdy neměla. Takže tady posílám jedno velmi upřímné děkuji jí a jejímu muži, musel to celé poslouchat. A teď zpět k těm narozeninám. Byl to naprosto skvělý den. Hned ráno mi můj muž dal dárek, který mě zahřál na srdci. Co to bylo povím za chvíli. Večer jsem pak měla asi po sto letech pořádnou oslavu ve Sky baru v hotel Hilton. Druhý den jsem si pak přišla starší ještě tak o 10 let. Rok od roku jsou ty kocoviny horší a horší.


Kam zase letím?
Teď k tomu dárku. Právě teď sedím ve výšce asi deseti kilometrů, půl hodiny od Barcelony, kam se na 4 dny jedeme uklidit a načerpat trochu tepla. Dostala jsem totiž další únik z reality a z téhle zatracené zimy. Strašně se těším až si sednu na pláž, v ruce budu mít kafe a nechám čas unášet vlnami. Určitě pak sepíšu jaké místa byly nejvíc super a kam se zaručeně podívat. Ve Španělsku budu poprvé a těším se na všechno, co tam uvidíme.


To je takové krátké shrnutí toho, co jsem zažila první měsíc nového roku a jestli to bude takhle pokračovat i dál, tak to bude jízda. Doufám, že i pro vás je nový rok plný pozitivních okamžiků a zůstane to i tak nadále. Posílám #positivevibes. A.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Organizační porno

V sobotu 9. března jsem měla přednášku na téma organizační porno na konferenci Mamafest. Jelikož mi hodně z vás psalo, že to hrozně potřebují a ať to pak nasdílím, tak jsem se rozhodla to sepsat do článku. Tak tady to máte :)

Control freak
Říkala jsem si, jestli tenhle termín do prezentace dám, protože má docela negativní konotaci. Ale což, dala jsem ho tam a nebyla jsem sama. Mezi prvními přednášela na Mamafestu Margareta Křížová a říkala o sobě, že je control freak, tak mě to uklidnilo. A proč jsem to měla v prezentaci? Jsem control freak, mám ráda věci pod kontrolou, ráda mám o všem přehled, doma i v práci chci mít všechno organizované a pak to dopadá tak, že mi manžel bere telefon a říká: "Yes, boss?" a nebo o mně mluví jako o führerovi. Nechápu proč.

Tuhle úchylku mám asi už od mala. Vždycky, když jsem si uklízela pokoj, to dopadlo tak, že všechno bylo přeskládané. Největším trestem pro mě bylo, když mi mamka naházela všechny ty zorganizované věci na jednu hromadu a muse…

Doba dosažitelná

Poslední dobou mě štve taková jedna věc, se kterou se setkávám čím dál tím více. Nazvala jsem si to jako doba dosažitelná. Co to je? Existuje tolik kanálů, kde se dá člověk uhnat, aby odpověděl, že se lidé naučili využívat všechny. Bez respektu k osobnímu životu daného člověka.

Můj pracovní den vypadá tak, že mi denně přijde několik desítek mailů. Téměř všechny potřebují alespoň trochu mého času na vyřízení a sepsání odpovědi. Některé z nich jsou na delší dobu a vyžadují si přípravu. Některé jdou delegovat. Jelikož jsem markeťák a evenťák, potřebuju se dost času věnovat i kreativě, produkci a obecně činnostem, které moc nezahrnují odpovídání na maily. A tak se stává, logicky, že nesedím 8 hodin denně na mailu a dělám i věci okolo. No a proto je má reakční doba delší. Někdy den, někdy 2 dny, někdy týden.
No a to má za následek to, že lidi, kteří mi píšou a čekají na mou odpověď, najednou přepadne syndrom Sherlocka Holmese.

Zamanou si, že mě prostě vypátrají. Neodpovíš den? Volají na telef…

Tak čau, 2017

Přes Vánoce se mi podařilo něco, co jsem nedokázala udělat za celý rok 2017. Na 4 dny jsem měla zavřený počítač a ani na něj nesáhla. A tak jsem měla čas zapřemýšlet co mi rok 2017 dal a co mi vzal a co si z toho beru do roku 2018.
Kolotoč změn, kotrmelců, výstupu nahoru a pádu dolu, refresh hodnot a kopanec do prdele.
Naučila jsem se říkat NE Malej prcek se jako jedny z prvních slov učí ano a ne. Nebo aspoň kejve hlavou nahoru a dolu, doleva a doprava. Čím jsme starší, říkat NE je těžší. Jako by to mělo okolo sebe nějakou ochranou hmotu, do které narazíme vždycky, když se ty dvě písmena chystáme vyslovit. Jako by to bylo něco, co se prostě nedělá. Když na to má přijít, je mi špatně, na čele mi vyrazí studený pot a mám pocit, že jakmile to vyslovím, ten druhý vytasí sekeru a usekne mi hlavu. Bojovala jsem s tím pocitem strašně dlouho, znám všechny ty motivační a koučovací nástroje, ale stejně jsem to neuměla. Zlom přišel až v okamžiku, kdy neříct NE by pro mě znamenalo jít sama proti so…