Přeskočit na hlavní obsah

#krimyš, akce roku

Minulý týden proběhl třetí ročník konference Kritické myšlení a objektivita a tentokrát to bylo pod taktovnou #unicornteamu. Tak jsme si pojmenovali náš naivní tým, který se snaží v rámci event marketingu vytvářet ostrůvek pozitivní deviace. A jelikož se akce opravdu vydařila a fakt jsme si s tím vyhráli, chtěla jsem to sepsat do pár řádků a možná tak i inspirovat někoho, kdo se třeba organizovat event teprve chystá.

1. Téma
Podstatou každé akce je vybrat téma, které reaguje na aktuální dění. A téma kritického myšlení před volbami? To si prostě sedlo. Boj influencerů za “pravdivá média”, osvěta v tom, aby lidi nejdřív přemýšleli nad tím, co jim kdo říká a co média píší. Dokázali jsme s tímto tématem odpovědět na otázky, které široká veřejnost měla. Čemu vlastně věřit? Jak si hledat zdroje? A s tím je hodně spojený výběr řečníků. Mít zvučná jména, kapacity v oboru a zajímavé příběhy. 

2. Grafika
Co si budeme povídat, zaujmout na první dobrou chce každý. A k tomu potřebujete dobrý vizuál. A ten jsme my měli. Fialová barva s hořčicovou myškou jako logo bylo spojení, se kterým jsme ovládli vizuální pozornost v online reklamách. Navíc myšku si zamiloval každý. Vznik myšky byl úplně náhodný, když spojíte začátek slova kritické a myšlení, je to krimyš. A tak nám grafik vytvořil vizuál s myškou, kterého jsme se nejdřív trochu báli, ale hrdina se neposere, tak jsme s tím šli do světa. 

3. Marketing
Kdy jít s konferencí ven? Kdy začít promovat? Jakým způsobem kampaně komunikovat? Jelikož byla akce v říjnu, začali jsme pomalu promovat už od července. A tak jsme oslovili přes prázdniny většinu našich účastníků, což byl hlavní klíčový moment. Před léto totiž akce nejsou, lidi nejsou tak zahlcení vším tím vzděláváním a pozvánkami na různé akce. Mají čas se pořádně podívat co to vlastně je a kdo tam bude mluvit. A díky tomu jsme měli měsíc před akcí vyprodáno. 

4. Produkční dokonalost
Když už je akce zaplněná, má krásný web, super řečníky a všichni se těší až se ta paráda bude konat, nesmí se podcenit produkce. Na konferenci vždy připravujeme podrobný scenář kdy se co má dít, kdy má kdo co dělat a kdo za to má zodpovědnost. Takový scénář může mít klidně 6 stránek a tvorba může zabrat třeba i týden, hlavně aby tam byl celý den nalajnovaný a nic se nepodcenilo. Co se předem nepřipraví, na místě se už těžko stihne. Scénáři předchází několik produkčním meetingů, plánování a procházení si dne od rána až do večera. 

5. <3 
Poslední bod může znít nadneseně, naivně a jako klišé. Ale je nejdůležitější. Dělat to srdcem. Ať už má akce jakýkoliv téma, zaměření, cílovku, nejdůležitější ingrediencí k tomu, aby mířila k dokonalosti, je dělat to poctivě, s láskou, se smyslem a s hodnotami, které chceme předat. Odměnou je pak všude zmiňovaný stav flow, kdy sedíte v kanclu do půlnoci a radujete se z toho, co se všechno povedlo a práce vás baví. Vidíte ty spokojené úsměvy účastníků, řečníci jsou nadšení a atmosféra vás pohltí. I když víte, že jste spali 3 hodiny, na nohou jste 18 hodin, energie už je vyčerpaná a fakt se těšíte do té postele, tohle je to, proč to děláte.



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Organizační porno

V sobotu 9. března jsem měla přednášku na téma organizační porno na konferenci Mamafest. Jelikož mi hodně z vás psalo, že to hrozně potřebují a ať to pak nasdílím, tak jsem se rozhodla to sepsat do článku. Tak tady to máte :)

Control freak
Říkala jsem si, jestli tenhle termín do prezentace dám, protože má docela negativní konotaci. Ale což, dala jsem ho tam a nebyla jsem sama. Mezi prvními přednášela na Mamafestu Margareta Křížová a říkala o sobě, že je control freak, tak mě to uklidnilo. A proč jsem to měla v prezentaci? Jsem control freak, mám ráda věci pod kontrolou, ráda mám o všem přehled, doma i v práci chci mít všechno organizované a pak to dopadá tak, že mi manžel bere telefon a říká: "Yes, boss?" a nebo o mně mluví jako o führerovi. Nechápu proč.

Tuhle úchylku mám asi už od mala. Vždycky, když jsem si uklízela pokoj, to dopadlo tak, že všechno bylo přeskládané. Největším trestem pro mě bylo, když mi mamka naházela všechny ty zorganizované věci na jednu hromadu a muse…

Doba dosažitelná

Poslední dobou mě štve taková jedna věc, se kterou se setkávám čím dál tím více. Nazvala jsem si to jako doba dosažitelná. Co to je? Existuje tolik kanálů, kde se dá člověk uhnat, aby odpověděl, že se lidé naučili využívat všechny. Bez respektu k osobnímu životu daného člověka.

Můj pracovní den vypadá tak, že mi denně přijde několik desítek mailů. Téměř všechny potřebují alespoň trochu mého času na vyřízení a sepsání odpovědi. Některé z nich jsou na delší dobu a vyžadují si přípravu. Některé jdou delegovat. Jelikož jsem markeťák a evenťák, potřebuju se dost času věnovat i kreativě, produkci a obecně činnostem, které moc nezahrnují odpovídání na maily. A tak se stává, logicky, že nesedím 8 hodin denně na mailu a dělám i věci okolo. No a proto je má reakční doba delší. Někdy den, někdy 2 dny, někdy týden.
No a to má za následek to, že lidi, kteří mi píšou a čekají na mou odpověď, najednou přepadne syndrom Sherlocka Holmese.

Zamanou si, že mě prostě vypátrají. Neodpovíš den? Volají na telef…

Tak čau, 2017

Přes Vánoce se mi podařilo něco, co jsem nedokázala udělat za celý rok 2017. Na 4 dny jsem měla zavřený počítač a ani na něj nesáhla. A tak jsem měla čas zapřemýšlet co mi rok 2017 dal a co mi vzal a co si z toho beru do roku 2018.
Kolotoč změn, kotrmelců, výstupu nahoru a pádu dolu, refresh hodnot a kopanec do prdele.
Naučila jsem se říkat NE Malej prcek se jako jedny z prvních slov učí ano a ne. Nebo aspoň kejve hlavou nahoru a dolu, doleva a doprava. Čím jsme starší, říkat NE je těžší. Jako by to mělo okolo sebe nějakou ochranou hmotu, do které narazíme vždycky, když se ty dvě písmena chystáme vyslovit. Jako by to bylo něco, co se prostě nedělá. Když na to má přijít, je mi špatně, na čele mi vyrazí studený pot a mám pocit, že jakmile to vyslovím, ten druhý vytasí sekeru a usekne mi hlavu. Bojovala jsem s tím pocitem strašně dlouho, znám všechny ty motivační a koučovací nástroje, ale stejně jsem to neuměla. Zlom přišel až v okamžiku, kdy neříct NE by pro mě znamenalo jít sama proti so…