Přeskočit na hlavní obsah

Jednorožci. Novodobé božstvo dodávající sílu a odvahu

Co pojí mileniály a jednorožce? Víra. Víra se v průběhu desítek let transformovala natolik, že lidé už dávno nemusí věřit pouze v klasické vyobrazení boha spojeného s náboženstvím a církví. Dnešní náboženství je duchovní, abstraktní, hmatatelné i esoterické. A každý si z toho nepřeberného množství může vybrat to své, ať už je to jóga, meditace, nebo dobročinnost. Mnoho lidí věří v sílu rodiny a partnerského svazku, každý si zkrátka najde něco víc, k čemu se může obrátit v nejslabších chvílích.



Pro mileniály jsou to jednorožci. V Bibli byl jednorožec obrazem síly a nezkrotného divokého zvířete. V 15. století nakreslil Raffael Santi obraz Dáma a jednorožec, symbol panenství a čisté lásky. Z historického hlediska byli jednorožci ztvárněním pozitivních hodnot. Pro mileniály mají význam podobný, dokonce mnohem silnější. Svět okolo nás je temný, nespravedlivý, tvrdý a nebere si žádné servítky. A tak utíkáme k něčemu, co známe, co nám dává sílu a pocit jistoty. Necháváme se unést kouzlem nostalgie zpět do dětství, kde pro nás jednorožci představovali smířlivá roztomilá stvoření. Bez zaváhání se necháváme pohltit dětinskostí a nebojíme se to skrývat. Je to póza, vyjádření našeho přístupu k okolí, společnosti, kultuře, politice.

Jednorožec je symbol výjimečnosti a vystoupení z davu. Dává nám odvahu stát si za svým, vystoupit z komfortní zóny a čelit pohledu ostatních. Proč? Protože být člověkem je moc komplikované. Jsme totiž generace, která mění pracovní podmínky a žije na vlně onlinu.

Každý den utíkáme z reality, obracíme zrak do chytrých telefonů a dobrovolně se vystavujeme porovnání s našimi vzory, tedy s lidmi, kteří toho zákonitě dokázali víc než my. Sociální sítě nám obvykle ukazují dvě roviny: absolutní nenávist, nebo naprostou spokojenost, dokonalost a luxus, které z povzdálí sledujeme a porovnáváme s vlastními dosavadními úspěchy. Vymizela normálnost i zobrazení neúspěchu. Nikdo se nefotí po probrečeném dni, když se to nepovede. A tak se snažíme držet tempo, nedávat najevo zranitelnost, skrývat slabé stránky a ukazovat se v tom nejlepším světle.

Teď je ten správný čas stát se jednorožcem.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Organizační porno

V sobotu 9. března jsem měla přednášku na téma organizační porno na konferenci Mamafest. Jelikož mi hodně z vás psalo, že to hrozně potřebují a ať to pak nasdílím, tak jsem se rozhodla to sepsat do článku. Tak tady to máte :)

Control freak
Říkala jsem si, jestli tenhle termín do prezentace dám, protože má docela negativní konotaci. Ale což, dala jsem ho tam a nebyla jsem sama. Mezi prvními přednášela na Mamafestu Margareta Křížová a říkala o sobě, že je control freak, tak mě to uklidnilo. A proč jsem to měla v prezentaci? Jsem control freak, mám ráda věci pod kontrolou, ráda mám o všem přehled, doma i v práci chci mít všechno organizované a pak to dopadá tak, že mi manžel bere telefon a říká: "Yes, boss?" a nebo o mně mluví jako o führerovi. Nechápu proč.

Tuhle úchylku mám asi už od mala. Vždycky, když jsem si uklízela pokoj, to dopadlo tak, že všechno bylo přeskládané. Největším trestem pro mě bylo, když mi mamka naházela všechny ty zorganizované věci na jednu hromadu a muse…

Doba dosažitelná

Poslední dobou mě štve taková jedna věc, se kterou se setkávám čím dál tím více. Nazvala jsem si to jako doba dosažitelná. Co to je? Existuje tolik kanálů, kde se dá člověk uhnat, aby odpověděl, že se lidé naučili využívat všechny. Bez respektu k osobnímu životu daného člověka.

Můj pracovní den vypadá tak, že mi denně přijde několik desítek mailů. Téměř všechny potřebují alespoň trochu mého času na vyřízení a sepsání odpovědi. Některé z nich jsou na delší dobu a vyžadují si přípravu. Některé jdou delegovat. Jelikož jsem markeťák a evenťák, potřebuju se dost času věnovat i kreativě, produkci a obecně činnostem, které moc nezahrnují odpovídání na maily. A tak se stává, logicky, že nesedím 8 hodin denně na mailu a dělám i věci okolo. No a proto je má reakční doba delší. Někdy den, někdy 2 dny, někdy týden.
No a to má za následek to, že lidi, kteří mi píšou a čekají na mou odpověď, najednou přepadne syndrom Sherlocka Holmese.

Zamanou si, že mě prostě vypátrají. Neodpovíš den? Volají na telef…

Tak čau, 2017

Přes Vánoce se mi podařilo něco, co jsem nedokázala udělat za celý rok 2017. Na 4 dny jsem měla zavřený počítač a ani na něj nesáhla. A tak jsem měla čas zapřemýšlet co mi rok 2017 dal a co mi vzal a co si z toho beru do roku 2018.
Kolotoč změn, kotrmelců, výstupu nahoru a pádu dolu, refresh hodnot a kopanec do prdele.
Naučila jsem se říkat NE Malej prcek se jako jedny z prvních slov učí ano a ne. Nebo aspoň kejve hlavou nahoru a dolu, doleva a doprava. Čím jsme starší, říkat NE je těžší. Jako by to mělo okolo sebe nějakou ochranou hmotu, do které narazíme vždycky, když se ty dvě písmena chystáme vyslovit. Jako by to bylo něco, co se prostě nedělá. Když na to má přijít, je mi špatně, na čele mi vyrazí studený pot a mám pocit, že jakmile to vyslovím, ten druhý vytasí sekeru a usekne mi hlavu. Bojovala jsem s tím pocitem strašně dlouho, znám všechny ty motivační a koučovací nástroje, ale stejně jsem to neuměla. Zlom přišel až v okamžiku, kdy neříct NE by pro mě znamenalo jít sama proti so…