neděle 8. dubna 2018

I have a dream...

Zítra nás čeká třetí ročník konference WO.men, tak jsem se tak pozastavila nad tím, co se od toho roku 2014, kdy se začal plánovat první ročník konference, změnilo. 

Naivita lvl 1000000..

Píše se rok 2014 a já po 2 letech v Economii nastupuju jako event manager do GrowJOBu. Brala jsem to jako hroznou challenge. Poprvé budou eventy jen má zodpovědnost, poprvé to bude jen na mně a budu dělat ty hustý konference. A tak vznikají WO.men, první konference, kterou jsem v GrowJOBu uspořádala. Konferenci pro ženy jsme zorganizovali z toho důvodu, že většina problémů klientek a ženských na workshopech a akademiích pocházela v nízkého sebevědomí a strachu ze změny a nejistoty. Tak jsme dali hlavy dohromady a vznikl první ročník, který se konal 19. února 2015 s podtitulem Čas na změnu je TEĎ. Ty vole, ono se to fakt povedlo. Konferenci jsme vyprodali, řečnice měly skvělé přednášky, nadšenost z akce nepopsatelná. 

2016, do roka a do dne

Přesně o rok později, 19. února 2016 se uskutečnil 2 ročník s podtitulem Začněme u sebe. Tentokrát více profesionálnější, ještě kvalitnější prostory, kvalitnější catering. Do programu jsme zapojili i chlapy, aby to bylo genderově vyváženější. A tak se opět sešlo 150 účastnic, které nadšeně odcházely z konference plné motivace a inspirace.

Zpět do reality

Rok 2017 jsme přeskočily, kvůli mémo odchodu a návratu do GrowJOB, nicméně tu dneska sedím a stresuju se ze zítřejšího třetího ročníku s podtitutem Jak nepodléhat stereotypům. A i když bych se měla těšit a být nadšená, že máme opět vyprodáno, mám z toho smíšené pocity. Od roku 2014 se toho hodně změnilo a pohled na tyto akce už není takový, což mě hodně mrzí. Možná je to tím, že se začalo s touhle tématikou dělat akcí víc a některé z nich jsou pěkný esoterický bullshit, a tak lidi ztratili důvěru k tomuhle typu akcí a pečlivě si vybírají na jakou vlastně půjdou. Další věc je, že po vytvoření mediální bubliny okolo kampaně #metoo, má mnoho lidí automaticky potřebu tenhle typ akce kritizovat. Poprvé za všechny ty roky jsme se setkaly s hodně velkou kritikou a hnusnými komentáři. Vyloženě hnusnými. Asi byste si řekli, že to budou komentáře hlavně od dotčených mužů, kteří si teď myslí, že kvůli #metoo nemůžou ženskou ani pozvat na rande, aby nebyli označení za násilníky. Omyl! Pouštějí se do nás ženský. Sounáležitost, vzájemná podpora, to je něco, co je zřejmě minulostí. Například jedna nejmenovaná právnička nám pod post napsala: Tak tohle je pěkná blbost. Nikdy jsem nezažila předsudky a nezažila je ani žádná úspěšná žena, kterou znám. Ono to asi nebude tím, že někdo je žena. Ale spíš tím, že je hloupá žena. Zřejmě pokud se nás problém netýká, tak vlastně neexistuje. 


A tak si ještě víc uvědomuji, jak je důležité se postavit za myšlenku konference a jít a tesat to do kamene. Možná si to beru moc osobně, ale chci žít ve světě, kde mě nebudou ostatní soudit a škatulkovat jen kvůli tomu, že jsem žena, k tomu ještě blondýna, která často nosí růžovou. Nechci pořád někoho přesvědčovat o tom, že jsem opravdu ta kompetentní osoba, se kterou to můžou řešit a že opravdu mám ty schopnosti na to, abych daný projekt dokázala ukočírovat. Dřív jsem se hodně snažila jít tomu naproti, oblékat se vážně, byznysově, aby mě brali vážně. Vystupovat hodně na úrovni, aby mě brali vážně. Ale víte co? Fuck it! Půjdu klidně celá v růžovým, v teniskách, v mikině, s černou rtěnkou na puse. Nechci žít ve světě, kde můj vzhled rozhoduje o tom, jak mě budou brát. 


Ale aby to nekončilo negativně, tak je tu šance, že se to změní. Potkávám častěji muže feministy, kteří se snaží tu změnu vyvolat s námi. Mám okolo sebe úžasné ženy, které se nebojí o tom mluvit. A ty budou i na zítřejší konferenci, za což jsem neskutečně vděčná. Mění se to, doufejme, že k lepšímu a doufejme, že to půjde rychleji než do teď. 



Žádné komentáře:

Okomentovat