Přeskočit na hlavní obsah

Vyhlašuji odporu válku

Dám si sprchu, rozsvítím si světýlka, zapálím svíčky, naleju si skleničku červenýho a sednu si pohodlně na gauč. Vytvořím si tak atmosféru, která bude minimalizovat hladinu mého odporu. Prokrastinace. Odkládání. Boje s mým kreativním já. 

Vždycky když napíšu těch pár vět, dám do toho kousek svého já a pak kliknu na to kouzelné tlačítko "Publikovat", svět je najednou krásnější, lehčí, příjemnější. Hrozně ráda bych psala články častěji. Každý den mě napadne minimálně jedno téma, o kterém bych mohla něco napsat, ale pak přijde on. Ten temný a zrádný nepřítel, něco ve mně, co se mnou bojuje a nenechá mě žít život podle sebe. Ten, který nikdy nespí. Neviditelná síla, nepřítel, svině. ODPOR

Cokoliv, co vyžaduje odmítnutí okamžitého uspokojení, je boj. Boj s naším já, které vždycky bude volit tu nejsnažší variantu. Chci napsat článek, ale přeci jen si ještě uklidím, projedu Facebook, co když se na Instagramu událo něco nového, kouknu na Stories, pustím si jeden díl seriálu, pak se mi přece bude líp přemýšlet, už je skoro půlnoc, to už stejně nic nevymyslím, půjdu si lehnout a napíšu to zítra večer.

Cítíš odpor? Dobrá zpráva. Na tom projektu ti totiž záleží. Bez odporu nevznikne umělec. Bez odporu nepřijde ten pocit uspokojení při překonání sebe sama. Každý velký umělec, spisovatel, vynálezce, úspěšný manažer, začínal svou cestu bojem s odporem. Každý krok k vysněnému stavu něco stojí, je to cesta mimo komfortní zónu a dobrá zpráva je, že odpor jde porazit. Může se to zdát nemožné, dokud si neuvědomíme, že se nám to daří. A tak se rodí profesionálové. O odporu ví, ale nedovolí mu vstoupit do jejich pracovního procesu. Dělají svou práci z lásky, zasvěcují ji celý život. Jsou trpěliví a vědí, že odpor využívá proti amatérovi jeho vlastní nadšení. A tak jednají navzdory svému strachu, se kterým žijí celý život. I ten nejlepší řečník na planetě je před svým vystoupením nervózní, i když jde na pódium už po 126485905937763té. Profesionál mé své práci vášeň, pohlcuje ho a nedělá ji pro uznání ostatních. Zamysli se, dělal/a bys svou práci i kdybys byl/a poslední na planetě? Děláš ji pro podstatu své věci? Naplňuje tě? Je to smysl tvého života?

Andělé, kteří nás drží na té správné cestě. Každý umělec má můzu, něco vnitřního, co mu říká kam jít. Říkejme tomu vize, poslání, vyšší smysl, Bůh. Žádné označení není to správné, každý má své pojmenování pro smysl jeho existence. Pokud ho to drží nad vodou, vede správným stylem a určuje to jeho další kroky životem, je to ono. V zápalu činnosti přichází ta mocná síla, flow, duševní stav naprostého ponoření. A to je smysl života každého kreativce. Stav flow je krmením naší duše, pohonem naší mysli. 

Kopni odpor do prdele, ujížděj si na flow a odblokuj tak svou kreativitu. Bojuj.



PS: A taky si přečti novinku od Jan Melvil Publishing - Válka umění.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Organizační porno

V sobotu 9. března jsem měla přednášku na téma organizační porno na konferenci Mamafest. Jelikož mi hodně z vás psalo, že to hrozně potřebují a ať to pak nasdílím, tak jsem se rozhodla to sepsat do článku. Tak tady to máte :)

Control freak
Říkala jsem si, jestli tenhle termín do prezentace dám, protože má docela negativní konotaci. Ale což, dala jsem ho tam a nebyla jsem sama. Mezi prvními přednášela na Mamafestu Margareta Křížová a říkala o sobě, že je control freak, tak mě to uklidnilo. A proč jsem to měla v prezentaci? Jsem control freak, mám ráda věci pod kontrolou, ráda mám o všem přehled, doma i v práci chci mít všechno organizované a pak to dopadá tak, že mi manžel bere telefon a říká: "Yes, boss?" a nebo o mně mluví jako o führerovi. Nechápu proč.

Tuhle úchylku mám asi už od mala. Vždycky, když jsem si uklízela pokoj, to dopadlo tak, že všechno bylo přeskládané. Největším trestem pro mě bylo, když mi mamka naházela všechny ty zorganizované věci na jednu hromadu a muse…

Doba dosažitelná

Poslední dobou mě štve taková jedna věc, se kterou se setkávám čím dál tím více. Nazvala jsem si to jako doba dosažitelná. Co to je? Existuje tolik kanálů, kde se dá člověk uhnat, aby odpověděl, že se lidé naučili využívat všechny. Bez respektu k osobnímu životu daného člověka.

Můj pracovní den vypadá tak, že mi denně přijde několik desítek mailů. Téměř všechny potřebují alespoň trochu mého času na vyřízení a sepsání odpovědi. Některé z nich jsou na delší dobu a vyžadují si přípravu. Některé jdou delegovat. Jelikož jsem markeťák a evenťák, potřebuju se dost času věnovat i kreativě, produkci a obecně činnostem, které moc nezahrnují odpovídání na maily. A tak se stává, logicky, že nesedím 8 hodin denně na mailu a dělám i věci okolo. No a proto je má reakční doba delší. Někdy den, někdy 2 dny, někdy týden.
No a to má za následek to, že lidi, kteří mi píšou a čekají na mou odpověď, najednou přepadne syndrom Sherlocka Holmese.

Zamanou si, že mě prostě vypátrají. Neodpovíš den? Volají na telef…

Tak čau, 2017

Přes Vánoce se mi podařilo něco, co jsem nedokázala udělat za celý rok 2017. Na 4 dny jsem měla zavřený počítač a ani na něj nesáhla. A tak jsem měla čas zapřemýšlet co mi rok 2017 dal a co mi vzal a co si z toho beru do roku 2018.
Kolotoč změn, kotrmelců, výstupu nahoru a pádu dolu, refresh hodnot a kopanec do prdele.
Naučila jsem se říkat NE Malej prcek se jako jedny z prvních slov učí ano a ne. Nebo aspoň kejve hlavou nahoru a dolu, doleva a doprava. Čím jsme starší, říkat NE je těžší. Jako by to mělo okolo sebe nějakou ochranou hmotu, do které narazíme vždycky, když se ty dvě písmena chystáme vyslovit. Jako by to bylo něco, co se prostě nedělá. Když na to má přijít, je mi špatně, na čele mi vyrazí studený pot a mám pocit, že jakmile to vyslovím, ten druhý vytasí sekeru a usekne mi hlavu. Bojovala jsem s tím pocitem strašně dlouho, znám všechny ty motivační a koučovací nástroje, ale stejně jsem to neuměla. Zlom přišel až v okamžiku, kdy neříct NE by pro mě znamenalo jít sama proti so…