Přeskočit na hlavní obsah

Sraz všech pisálků

V pátek jsem měla tu čest zúčastnit se osmého opakování Copycampu, který organizuje Hájednička. Dát celodenní konferenci na pátek, ještě v tomhle hektickém vánočním čase, se může zdát jako sebevražda. Naštěstí si někdo dal velkou práci s výběrem řečníků, takže program bavil a naučil. A jelikož ne každý má čas si celý den sednout do komunisticky laděného KD Domovina v Holešovicích, rozhodla jsem se sepsat své poznámky do článku a šířit tak copyrady dále. 


PíÁr článek je polibek smrti

První přednášku si na svá bedra vzala Lucka Štěrbová, která velí copy oddělení v H1.cz. Přednášku věnovala firemním blogům a jejich využití a převzetí moci nad PR články. Na začátek trochu čísel: 71 % copíků spravuje blog, 42 % z nich na tom spolupracuje s externistou, 38 % odvážných se tomu věnuje pravidelně a 33 % vytváří publikační plán. Takže sice platí, že obsah je plán, ale v tomhle případě je nahý. Potenciálu firemních blogů není využíváno naplno. Co je důležité? Odpovídat zámštu uživatele, zvolit odpovídající typ obsahu. Když bude uživatel hledat jak tančit valčík, článek ho nepotěší. Dát si záležet na relevanci a přínosu pro uživatele je na prvním místě. A aby to nebyla jen teorie, obohatila Lucka svou přednášku o příklad jejich klienta UPC a jejich blogu dostupnyinternet.cz. Blog postavili na 4 pilířích: data, spolupráce se SEO, selský rozum a kompletní přístup. A jaké praktické rady předala ze spolupráce s tímto klientem? Články nechte uživatele ohodnotit hvězdičkou. Pokud hodnotí pozitivně, článek bude ve vyhledávání vyjíždět na horních pozicích. Nejčastější problémy, které mohou uživatelé řešit, dát na horní pozici, ať jim článek odpoví rovnou a odbornější texty dát níže, ať si na své přijdou i znalejší uživatelé. A pokud je článek dostatečně odborný, není nic jednoduššího, než ho dát na wiki a dát si zpětný odkaz na článek do zdrojů. Easy peasy. No a jak je to s těmi PR články? V dnešní době je výhodnější napsat článek na blog a pak na něj udělat odpovídající kampaně. Bude to mít větší a měřítelnější dosah a hlavně, označení PR články jako “komerční sdělení” je polibek smrti. Zabito. Umlčeno. Už se ho nikdo nevšimne. A na závěr: Obsah je král, ale efektivní distribuce obsahu je celým královstvím.

Roztomilý hightower ajťák

Aby byl vesmír v rovnováze, kreativní Lucku vyměnil systematický Mirek. Mirek Pecka, další vyslaný bojovník za H1.cz. Vysoký něco přes 2 metry, klidný přednes a roztomile podaná pokora k tématu. Přednáška s názvem Jak dokázat, že váš obsah má smysl byla spíše analytického rázu. 77 % copíků využívá ke své práci Google Analytics, ale neukazují nám ani zdaleka tolik, kolik bychom měli chtít. Na začátku je potřeba si položit tři základní otázky: Odkud lidi přicházejí? Kam přicházejí? Co na webu dělají? Jinak řečeno, zajímá nás kolik lidí stáhlo soubor na webu, kam na onepage webu návštěvníci doskrolovali, kolikrát si spustili video nebo kolikrát klikli na telefon v kontaktu a zavolali. Mžeme to buď řešit s programátorem, kvůli tomu večer vypít lahev vína, mít nervy v kýblu a ptám se sama sebe, jestli jsem z Marsu, že mě pořád nechápe, nebo zapojit šikovný nástroj Google Tag Manager, který nám dokáže odpovědět na více otázek a psát tak texty na web, který dobře známe.

“Z toho bych se zeblil.”

Ondra Ilinčev přišel, pobavil, potrolil pár firem, dál nám fakt dobrý rady a zase odešel. Přednáška, která mě bavila od začátku do konce. První otázka: Co je důležité na textu? Musí se dát přečíst. Proč milujeme Apple? Designově dokonalý, 11 z 10. A to i fonty. Jaké písmo se čte rychleji? Patkové nebo bezpatkové? Je to jedno, nemá to vliv. Nejméně důvěryhodné písmo? Comic Sans, druhé Helvetica. Nejdůvěryhodnější? Baskerville. (studie New York Times, vliv písma na vnímání článků). A na závěr 5 pravidel, které bychom měli respektovat:
  1. velikost písma - minimum 14 px na telefon, 16 px na tablet, 18 px na notebook, 21 px na PC. Čím měnší písmo, tím přitahuje pozornost, až si uživatel řekne “Ha, tohle nechtějí, abych si přečetl”
  2. délka řádky - optimální délka 80 - 100 znaků
  3. výška řádky - 1,4 - 1,6 px (1,5 násobek velikosti písma)
  4. typografická škála - dodržovat základní pravidla: H1 nadpis 60 px, H2 32 px, H3 24 px, H4 19 px, intro text 24 px, body text 19 px
  5. kontrast - minimálně 4,5 : 1 a myslet na starší lidi, kterým se zhoršuje zrak

Doporučený zdroj: Dieter Rams 10 principles od good design


Hluboká práce

Další dámou na pódiu byla Míša Mužíková, která stojí za https://copytriky.cz/. Účastníkům předala principy z knihy Hluboká práce a jak si tak vytvořit klid na práci. O této knížce jsem už psala ve článku dříve. Míša to shrnula do 5 nástrojů, přizpůsobených přímo jen na psaní:
  1. používat PC jen když je to třeba 
  2. vědomě řídit na co se soustředit
  3. snižovat riziko vyrušení
  4. najít si vyhovující styl v práci s e-maily
  5. šetřit síly

Doporučený zdroj: Spisovatel jako povolání od Haruki Murakami


Bojíte se o práci?

Na tuhle otázku odpovídal Vladimír Saur, další hájedničkový mušketýr. Automatizované psaní textů doporučuje, když je na webu podobný obsah, když se segmentuje a personalizuje a pokud se testují různé varianty. Jde hlavně o práci s čísly, faktograficky laděné texty. Nesmí se však zapomenout, že tenhle druh textů má své limity, což je daň za úsporu času a peněz. 

Co, jak, proč a hlavně s kým

Ondra Bělský krotí SEO tým ve firmě, která má snad nejvíc nenáviděného maskota ever. Alza. Obsahovou strategii, o které přednáška byla, postavil na Zlatém kruhu od Simona Sinka: co, jak, proč. Co to je a jak se to používá asi vysvětlovat nemusím, ale pokud by někdo nevěděl, hezky je to sepsáno od Petra Ludwiga. Zlatý kruh doplňuje o další a to je S KÝM. Je důležité zapojit do tvorby nejen copíky, ale i nákupčí, marketing, UX, html, webaře, HR, PR, pobočky,…. A moudro na konec? Nebuďte seocentrici, dělejte obsah pro lidi. 

Zase to GDPR

GDPR mě straší snad na každém rohu a je to fakt masakr, práce na tom haldy a ještě hrozí hrozný pokuty. Nicméně, Petra Dolejšová, sympatická právnička z eLegal, dokázala proměnit téma GDPR v cukrovou vatu. Najednou to nevypadalo jako strašák a doputovalo k nám příjemné uklidnění, že v tom nejsme sami a že to vlastně bude v pohodě. Takže, mít souhlas se zpracováním údajů se vyplácí, dělejte zpracovatelské smlouvy a nejvíc se bojte těch lidí, kteří vás můžou hodnotit a udělat tak například na sociálních sítích velké haló. A nebojte se, kontrola zatím chodit nebude, mají dost práce.

Stories jsou dětské hřiště

Michal Kotek z fragile.cz přišel s návodem, jak bavit fanoušky na Instastories. Vymýšlejte, používejte emoji, ptejte se, tvořte příběhy, zapojite aplikace a bavte se. Užitečné aplikace: Filmr, Spark post, Vidlab, Glitch cam, Canva, Hypno, Videolap a ta klasika jako VSCO, Snapchat, Hyperlapse, Boomerang nebo Photoshop. A trendy na rok 2018? Modrá a červená barva a do nich laděné feedy a negativ.

Kritické myšlení musí být všude

Na Copycampu nemohl chybět ani Petr Ludwig se svým tématem kritické myšlení. To totiž musí být všude. Přednáška byla o racionálním kvocientu, o kterém mluvil i na konferenci #krimyš, kterou jsme měli v říjnu. Než sem vypisovat co to je, koukněte se na záznam přednášky a nebo pak na jeho kurz kritického myšlení.

Rimmer zabil

Na závěr ta největší zabijačka. Fenomálně téma odlehčil a znásilnil Jirka Charvát, mistr ČR ve slam poetry. Smála jsem se, brečela, bavila se. Na závěr nejlepší způsob jak uvolnit atmosféru. Nedokážu vypsat o čem to bylo, to by prostě nebylo ono. Tak budu doufat, že záznam bude veřejný a pak sem připojím video. Ale fakt to bylo boží. 


No a víc už toho nebude :) Copycamp pobavil, naučil. Určitě jsem tam nebyla naposledy.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Organizační porno

V sobotu 9. března jsem měla přednášku na téma organizační porno na konferenci Mamafest. Jelikož mi hodně z vás psalo, že to hrozně potřebují a ať to pak nasdílím, tak jsem se rozhodla to sepsat do článku. Tak tady to máte :)

Control freak
Říkala jsem si, jestli tenhle termín do prezentace dám, protože má docela negativní konotaci. Ale což, dala jsem ho tam a nebyla jsem sama. Mezi prvními přednášela na Mamafestu Margareta Křížová a říkala o sobě, že je control freak, tak mě to uklidnilo. A proč jsem to měla v prezentaci? Jsem control freak, mám ráda věci pod kontrolou, ráda mám o všem přehled, doma i v práci chci mít všechno organizované a pak to dopadá tak, že mi manžel bere telefon a říká: "Yes, boss?" a nebo o mně mluví jako o führerovi. Nechápu proč.

Tuhle úchylku mám asi už od mala. Vždycky, když jsem si uklízela pokoj, to dopadlo tak, že všechno bylo přeskládané. Největším trestem pro mě bylo, když mi mamka naházela všechny ty zorganizované věci na jednu hromadu a muse…

Doba dosažitelná

Poslední dobou mě štve taková jedna věc, se kterou se setkávám čím dál tím více. Nazvala jsem si to jako doba dosažitelná. Co to je? Existuje tolik kanálů, kde se dá člověk uhnat, aby odpověděl, že se lidé naučili využívat všechny. Bez respektu k osobnímu životu daného člověka.

Můj pracovní den vypadá tak, že mi denně přijde několik desítek mailů. Téměř všechny potřebují alespoň trochu mého času na vyřízení a sepsání odpovědi. Některé z nich jsou na delší dobu a vyžadují si přípravu. Některé jdou delegovat. Jelikož jsem markeťák a evenťák, potřebuju se dost času věnovat i kreativě, produkci a obecně činnostem, které moc nezahrnují odpovídání na maily. A tak se stává, logicky, že nesedím 8 hodin denně na mailu a dělám i věci okolo. No a proto je má reakční doba delší. Někdy den, někdy 2 dny, někdy týden.
No a to má za následek to, že lidi, kteří mi píšou a čekají na mou odpověď, najednou přepadne syndrom Sherlocka Holmese.

Zamanou si, že mě prostě vypátrají. Neodpovíš den? Volají na telef…

Tak čau, 2017

Přes Vánoce se mi podařilo něco, co jsem nedokázala udělat za celý rok 2017. Na 4 dny jsem měla zavřený počítač a ani na něj nesáhla. A tak jsem měla čas zapřemýšlet co mi rok 2017 dal a co mi vzal a co si z toho beru do roku 2018.
Kolotoč změn, kotrmelců, výstupu nahoru a pádu dolu, refresh hodnot a kopanec do prdele.
Naučila jsem se říkat NE Malej prcek se jako jedny z prvních slov učí ano a ne. Nebo aspoň kejve hlavou nahoru a dolu, doleva a doprava. Čím jsme starší, říkat NE je těžší. Jako by to mělo okolo sebe nějakou ochranou hmotu, do které narazíme vždycky, když se ty dvě písmena chystáme vyslovit. Jako by to bylo něco, co se prostě nedělá. Když na to má přijít, je mi špatně, na čele mi vyrazí studený pot a mám pocit, že jakmile to vyslovím, ten druhý vytasí sekeru a usekne mi hlavu. Bojovala jsem s tím pocitem strašně dlouho, znám všechny ty motivační a koučovací nástroje, ale stejně jsem to neuměla. Zlom přišel až v okamžiku, kdy neříct NE by pro mě znamenalo jít sama proti so…