Přeskočit na hlavní obsah

Hodnotné věci si žádají hlubokou práci

Žijeme v době, kdy být online 24/7 je podmínkou naší existence. Být nedosažitelný, nebo nedej bože nezavolat zpět do 5 minut, znamená buď jistou smrt, nebo těžký úraz. Nestává se to, nejsme na to zvyklí. Když potřebujeme něco rychle vědět, píšeme na Facebook, každý je tam přece pořád. Když se nám v horní liště ukáže ikonka “Online před 10 hodinami”, přijde zděšení. Neustálá potřeba nehynoucí onlajnovosti nám na jednu stranu přináší nekončící možnosti. Na druhou stranu nám znemožňuje tzv. hlubokou práci. Dočetla jsem knížku Hluboká práce, Pravidla pro soustředěný úspěch v roztěkaném světě od Jan Melvil Publishing, která mi dokázala pojmenovat pár závislostí. Btw pokud chcete číst opravdu kvalitní knížky, koukněte na www.melvil.cz. Každý titul je pecka, která vám změní život. Seriously.

Tak v úvodu nejdřív trochu vysvětlení. Hluboká práce je pracovní činnost provozovaná ve stavu nerušeného soustředění. Stav, kdy je kognitivní potenciál využíván na maximum. Mělká práce je naprostý opak. Nesoustředěné vykonávání kognitivně nenáročných úkonů. A jak se tedy v dnešním světě zaměřit na zdravou dávku hluboké vs. mělké práce? Tady je 5 základních kroků, se kterými můžeš začít.

1. Dovol si být offline

Huhůů! To je nečekané. Ale je to tak. Nemusíš být pořád online. I když si to myslíš, není to tak. Dej si od internetu volno, nepřepínej mezi Facebookem, Instagramem a twitterem. Když máš volnou chvíli, čekáš až ti kolega odepíše, projet si poslední aktualizaci na zdi není dobrý nápad. A pokud bez toho opravdu žít nemůžeš, tak si to naplánuj. Ale nezabíjej s tím volné chvíle.

2. Plánuj si úseky na hlubokou práci

Hlubokou práci nejde jen tak zapnout. Není tlačítko, které zmáčkneš a najednou pojedeš bomby. Vymez si denně, týdně, úseky, které budeš věnovat hluboké práci. Řekni o tom i svým kolegům, rodině a lidem okolo sebe, ať tě v tom úseku neruší. Budeš tak mít maximální fokus na práci a omezíš faktory, které by ti to narušily. Nezapomeň při tom na bod 1 - dovol si být offline.

3. Plánuj si celý den, dělej si tudůčko

Přijdeš do práce, na den je cca 10 úkolů, které jsou potřeba udělat. Tak s čím začít? TODO! Každé ráno, večer před, udělej si plán. Pomůže ti to držet se rozvrhu, neskákat z úkolu na úkol. Na hlubokou práci si dej celé dopoledne, kdy máš nejvíc energie. Po obědě dílčí úkoly. 

4. Nečekuj pořád maily

Denně mi přijde cca 60 e-mailů. Vypozorovala jsem u sebe tendenci každých 5-10 minut čekovat mail, jestli mi nepřišel nějaký další, důležitý e-mail, kterému bych se měla věnovat. Jenže! Tříští mi to fokus a ve finále se pak přistihnu u toho, že celé dopoledne buď kontroluju mail, nebo se dívám na Facebook. Velmi produktivní činnost. Proto je nejlepší si udělat ve svém denním TODO i prostor na maily. Hodina, dvě po obědě? Ideální. 

5. Nauč se odpočívat i během dne

Důležitou součástí produktivity je mít na to energii. Pokud se hodinu v kuse zabývám do hloubky náročným úkolem, cítím se pak vyčerpaná jak po uběhnutí maratonu. Plánuj si proto během dne i chvilky na načerpání energie. Jít se projít, klidně jen okolo bloku, dát si meditaci, sníst kousek ovoce. Prostě dobít baterky.


Jsou to malé krůčky, jejichž zavedení do běžného dne může mít velký vliv. Samozřejmě to chvíli trvá, tendence mít v ruce pořád telefon je mileniálům typická. A jsou i tací, kterým k ruce přirostl (jsem jeden z nich, haha). Ale tak to je a je dobrý to přijmout. Pak se s tím totiž mnohem snáz pracuje. Dovol si chybovat :) Tak hluboké práci zdar!


"Budu žít soustředěný život, protože to je ten nejlepší, co je."



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Organizační porno

V sobotu 9. března jsem měla přednášku na téma organizační porno na konferenci Mamafest. Jelikož mi hodně z vás psalo, že to hrozně potřebují a ať to pak nasdílím, tak jsem se rozhodla to sepsat do článku. Tak tady to máte :)

Control freak
Říkala jsem si, jestli tenhle termín do prezentace dám, protože má docela negativní konotaci. Ale což, dala jsem ho tam a nebyla jsem sama. Mezi prvními přednášela na Mamafestu Margareta Křížová a říkala o sobě, že je control freak, tak mě to uklidnilo. A proč jsem to měla v prezentaci? Jsem control freak, mám ráda věci pod kontrolou, ráda mám o všem přehled, doma i v práci chci mít všechno organizované a pak to dopadá tak, že mi manžel bere telefon a říká: "Yes, boss?" a nebo o mně mluví jako o führerovi. Nechápu proč.

Tuhle úchylku mám asi už od mala. Vždycky, když jsem si uklízela pokoj, to dopadlo tak, že všechno bylo přeskládané. Největším trestem pro mě bylo, když mi mamka naházela všechny ty zorganizované věci na jednu hromadu a muse…

Doba dosažitelná

Poslední dobou mě štve taková jedna věc, se kterou se setkávám čím dál tím více. Nazvala jsem si to jako doba dosažitelná. Co to je? Existuje tolik kanálů, kde se dá člověk uhnat, aby odpověděl, že se lidé naučili využívat všechny. Bez respektu k osobnímu životu daného člověka.

Můj pracovní den vypadá tak, že mi denně přijde několik desítek mailů. Téměř všechny potřebují alespoň trochu mého času na vyřízení a sepsání odpovědi. Některé z nich jsou na delší dobu a vyžadují si přípravu. Některé jdou delegovat. Jelikož jsem markeťák a evenťák, potřebuju se dost času věnovat i kreativě, produkci a obecně činnostem, které moc nezahrnují odpovídání na maily. A tak se stává, logicky, že nesedím 8 hodin denně na mailu a dělám i věci okolo. No a proto je má reakční doba delší. Někdy den, někdy 2 dny, někdy týden.
No a to má za následek to, že lidi, kteří mi píšou a čekají na mou odpověď, najednou přepadne syndrom Sherlocka Holmese.

Zamanou si, že mě prostě vypátrají. Neodpovíš den? Volají na telef…

Tak čau, 2017

Přes Vánoce se mi podařilo něco, co jsem nedokázala udělat za celý rok 2017. Na 4 dny jsem měla zavřený počítač a ani na něj nesáhla. A tak jsem měla čas zapřemýšlet co mi rok 2017 dal a co mi vzal a co si z toho beru do roku 2018.
Kolotoč změn, kotrmelců, výstupu nahoru a pádu dolu, refresh hodnot a kopanec do prdele.
Naučila jsem se říkat NE Malej prcek se jako jedny z prvních slov učí ano a ne. Nebo aspoň kejve hlavou nahoru a dolu, doleva a doprava. Čím jsme starší, říkat NE je těžší. Jako by to mělo okolo sebe nějakou ochranou hmotu, do které narazíme vždycky, když se ty dvě písmena chystáme vyslovit. Jako by to bylo něco, co se prostě nedělá. Když na to má přijít, je mi špatně, na čele mi vyrazí studený pot a mám pocit, že jakmile to vyslovím, ten druhý vytasí sekeru a usekne mi hlavu. Bojovala jsem s tím pocitem strašně dlouho, znám všechny ty motivační a koučovací nástroje, ale stejně jsem to neuměla. Zlom přišel až v okamžiku, kdy neříct NE by pro mě znamenalo jít sama proti so…