Sedím ve vlaku a snažím se využít každé minuty. Vlastně už od rána využívám každé sekundy, aby stihla vše, co potřebuji. Vstanu dřív, pracuji z domova, jedu k doktorovi, při řízení kontroluji maily, jsem v čekárně, projíždím maily a zařizuji co je potřeba, jedu zpět od doktora, po cestě vyřizuji nějaké telefony, přijedu do Prahy, balím, dodělávám příspěvky na FB na měsíc dopředu, beru batoh, jdu na nádraží, v metru hledám kontakt na prostory k pronájmu.. sakra, proč není v metru signál?.. nasedám do vlaku, vytahuji Maca a dělám práci, pracuju na projektu, píšu, dělám prezentaci. A když mám hotovo, říkám si, že musím napsat článek na blog. Musím?
Každý z nás prožívá svůj den jiným způsobem, minuty jsou pro nás různě dlouhé, náplň dne jinak důležitá. Snažíme se do toho dát vše a když nestíháme, máme z toho depky. I já jsem takový příklad. Pracuji na několika projektech najednou, snažím se každou volnou chvíli zaplácnout prací. Když nepracuji, sportuji. Když nesportuji, spím. A pak se najednou po týdnu probudím a říkám si: To už je pátek? Vždyť jsem nic nestihla! Tempo vražedné, energie na nule. Redbull na to prej pomáhá.
STOP! Vždycky mi pak v tomhle dojde, že je potřeba vytáhnout tu červenou stopku a říct si: Dýchej.. A tak tady sedím ve vlaku, do Olomouce je to ještě 20 minut cesty a koukám se ven. Je to nádhera. Přírodní představení, které je jedinečné. Za kopci duha mezi černými oblaky. A o tom to je ne? Vnímat ten okamžik, umět se zastavit, nadechnout se a být duchem přítomní. Až pak si totiž uvědomíme, co jsme vlastně dokázali. Že to, co děláme, není jen tak. Že je za tím dost práce a úsilí. Že se to samo neudělá. Každý jsme unikát a každý děláme tenhle svět něčím lepší. Pojďme to dělat přítomně, protože jinak ten smysl toho, co děláme, uniká.
Každý z nás prožívá svůj den jiným způsobem, minuty jsou pro nás různě dlouhé, náplň dne jinak důležitá. Snažíme se do toho dát vše a když nestíháme, máme z toho depky. I já jsem takový příklad. Pracuji na několika projektech najednou, snažím se každou volnou chvíli zaplácnout prací. Když nepracuji, sportuji. Když nesportuji, spím. A pak se najednou po týdnu probudím a říkám si: To už je pátek? Vždyť jsem nic nestihla! Tempo vražedné, energie na nule. Redbull na to prej pomáhá.
STOP! Vždycky mi pak v tomhle dojde, že je potřeba vytáhnout tu červenou stopku a říct si: Dýchej.. A tak tady sedím ve vlaku, do Olomouce je to ještě 20 minut cesty a koukám se ven. Je to nádhera. Přírodní představení, které je jedinečné. Za kopci duha mezi černými oblaky. A o tom to je ne? Vnímat ten okamžik, umět se zastavit, nadechnout se a být duchem přítomní. Až pak si totiž uvědomíme, co jsme vlastně dokázali. Že to, co děláme, není jen tak. Že je za tím dost práce a úsilí. Že se to samo neudělá. Každý jsme unikát a každý děláme tenhle svět něčím lepší. Pojďme to dělat přítomně, protože jinak ten smysl toho, co děláme, uniká.
Komentáře
Okomentovat