Přeskočit na hlavní obsah

#staypresent Hodnota času

Sedím ve vlaku a snažím se využít každé minuty. Vlastně už od rána využívám každé sekundy, aby stihla vše, co potřebuji. Vstanu dřív, pracuji z domova, jedu k doktorovi, při řízení kontroluji maily, jsem v čekárně, projíždím maily a zařizuji co je potřeba, jedu zpět od doktora, po cestě vyřizuji nějaké telefony, přijedu do Prahy, balím, dodělávám příspěvky na FB na měsíc dopředu, beru batoh, jdu na nádraží, v metru hledám kontakt na prostory k pronájmu.. sakra, proč není v metru signál?.. nasedám do vlaku, vytahuji Maca a dělám práci, pracuju na projektu, píšu, dělám prezentaci. A když mám hotovo, říkám si, že musím napsat článek na blog. Musím?

Každý z nás prožívá svůj den jiným způsobem, minuty jsou pro nás různě dlouhé, náplň dne jinak důležitá. Snažíme se do toho dát vše a když nestíháme, máme z toho depky. I já jsem takový příklad. Pracuji na několika projektech najednou, snažím se každou volnou chvíli zaplácnout prací. Když nepracuji, sportuji. Když nesportuji, spím. A pak se najednou po týdnu probudím a říkám si: To už je pátek? Vždyť jsem nic nestihla! Tempo vražedné, energie na nule. Redbull na to prej pomáhá. 

STOP! Vždycky mi pak v tomhle dojde, že je potřeba vytáhnout tu červenou stopku a říct si: Dýchej.. A tak tady sedím ve vlaku, do Olomouce je to ještě 20 minut cesty a koukám se ven. Je to nádhera. Přírodní představení, které je jedinečné. Za kopci duha mezi černými oblaky. A o tom to je ne? Vnímat ten okamžik, umět se zastavit, nadechnout se a být duchem přítomní. Až pak si totiž uvědomíme, co jsme vlastně dokázali. Že to, co děláme, není jen tak. Že je za tím dost práce a úsilí. Že se to samo neudělá. Každý jsme unikát a každý děláme tenhle svět něčím lepší. Pojďme to dělat přítomně, protože jinak ten smysl toho, co děláme, uniká.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Hodnotné věci si žádají hlubokou práci

Žijeme v době, kdy být online 24/7 je podmínkou naší existence. Být nedosažitelný, nebo nedej bože nezavolat zpět do 5 minut, znamená buď jistou smrt, nebo těžký úraz. Nestává se to, nejsme na to zvyklí. Když potřebujeme něco rychle vědět, píšeme na Facebook, každý je tam přece pořád. Když se nám v horní liště ukáže ikonka “Online před 10 hodinami”, přijde zděšení. Neustálá potřeba nehynoucí onlajnovosti nám na jednu stranu přináší nekončící možnosti. Na druhou stranu nám znemožňuje tzv. hlubokou práci. Dočetla jsem knížku Hluboká práce , Pravidla pro soustředěný úspěch v roztěkaném světě od Jan Melvil Publishing, která mi dokázala pojmenovat pár závislostí. Btw pokud chcete číst opravdu kvalitní knížky, koukněte na www.melvil.cz . Každý titul je pecka, která vám změní život. Seriously. Tak v úvodu nejdřív trochu vysvětlení. Hluboká práce je pracovní činnost provozovaná ve stavu nerušeného soustředění. Stav, kdy je kognitivní potenciál využíván na maximum. Mělká práce je naprostý

Organizační porno

V sobotu 9. března jsem měla přednášku na téma organizační porno na konferenci  Mamafest . Jelikož mi hodně z vás psalo, že to hrozně potřebují a ať to pak nasdílím, tak jsem se rozhodla to sepsat do článku. Tak tady to máte :) Control freak Říkala jsem si, jestli tenhle termín do prezentace dám, protože má docela negativní konotaci. Ale což, dala jsem ho tam a nebyla jsem sama. Mezi prvními přednášela na Mamafestu Margareta Křížová a říkala o sobě, že je control freak, tak mě to uklidnilo. A proč jsem to měla v prezentaci? Jsem control freak, mám ráda věci pod kontrolou, ráda mám o všem přehled, doma i v práci chci mít všechno organizované a pak to dopadá tak, že mi manžel bere telefon a říká: "Yes, boss?" a nebo o mně mluví jako o führerovi. Nechápu proč. Tuhle úchylku mám asi už od mala. Vždycky, když jsem si uklízela pokoj, to dopadlo tak, že všechno bylo přeskládané. Největším trestem pro mě bylo, když mi mamka naházela všechny ty zorganizované věci na jednu hromadu

Doba dosažitelná

Poslední dobou mě štve taková jedna věc, se kterou se setkávám čím dál tím více. Nazvala jsem si to jako doba dosažitelná . Co to je? Existuje tolik kanálů, kde se dá člověk uhnat, aby odpověděl, že se lidé naučili využívat všechny. Bez respektu k osobnímu životu daného člověka. Můj pracovní den vypadá tak, že mi denně přijde několik desítek mailů. Téměř všechny potřebují alespoň trochu mého času na vyřízení a sepsání odpovědi. Některé z nich jsou na delší dobu a vyžadují si přípravu. Některé jdou delegovat. Jelikož jsem markeťák a evenťák, potřebuju se dost času věnovat i kreativě, produkci a obecně činnostem, které moc nezahrnují odpovídání na maily. A tak se stává, logicky, že nesedím 8 hodin denně na mailu a dělám i věci okolo. No a proto je má reakční doba delší. Někdy den, někdy 2 dny, někdy týden.   No a to má za následek to, že lidi, kteří mi píšou a čekají na mou odpověď, najednou přepadne syndrom Sherlocka Holmese.   Zamanou si, že mě prostě vypátrají