Když se člověk dostane do stavu, když už nemá ani slzy, nezbývá nic jiného, než se z toho vypsat. Slova kolikrát dokážou vyjádřit pocity způsobem, který vypovídá za vše. Tak tady to je.
Buřtík, špekáček, krocan, prasátko, macíček, prdelka, brouček.. Za svůj život si vysloužila takových přezdívek, které naprosto popisovaly její osobnost. Když jsem si pro Scarlettku jela, bylo to láska na první pohled. Jakmile jsem ji vzala do rukou, věděla jsem, že je to ono. Že je to to, co mi doteď scházelo. Bylo to úžasné tvoření, které každým okamžikem pohlcovalo všechnu mou lásku. Žily jsme si spolu život, který si málokdo umí představit. Zaplňovala každý kousek v mém srdci. Když mi bylo nejhůř, byla tu pro mě. Koukla se na mě a já věděla, že mě chápe. Byla se mnou v těch nejhorších a nejtěžších chvílích. Každý den jsme spolu vstávaly a její láska mi dávala sílu vyjít ze dveří a čelit všemu, co mě čekalo. Každý večer jsme spolu usínaly a děkovaly, že jedna druhou máme. Nebyla jen pes, byla něco víc. Rozuměla mi. Její pohled mi dokázal odpověď na všechny otázky. Odraz v jejích očích mi říkal, že mě miluje stejně tak silně, jako miluju já jí. Byla mi oporou v každé situaci. Stačilo se přitulit a všechny trable odletěly. Nikdo to nechápal, jen my dvě. Rozdávala okolo sebe tolik lásky, dělala radost tolika lidem. Kdokoliv šel proti nám po ulici, usmál se. Každé dítě bylo šťastné, když jí natahovalo ten zkroucený ocásek a divilo se, že se zase stočí. Každý se divil tomu, jakým způsobem chrochtá. Každý obdivoval její saténovou srt. Každý podlehnul její tvrdohlavé a jedinečné povaze. Jeden můj kamarád mi napsal: Anet, vsechna slova jsou zbytecna... Drz se! Scarlettka je duvod, proc miluji mopsiky. A myslim, ze tak obohatila spoustu lidi (cti kazdyho), kteri meli moznost ji videt, pohladit..... je to strasne rychle, ale i presto ovlivnila spoustu nas. A to je ono, to je přesně ona.
A tak jsem v sobotu dostala tu největší ránu od života, kterou jsem mohla. Ztratila jsem kus sebe, najednou je v mém srdci prázdno, které nic nezaplní. Ztratila jsem nejlepšího přítele. Každý den, když přijdu domu, tak brečím. Je tu prázdno, ticho. Nemůžu si jí pochovat, nemůžu jí říct, že už je maminka konečně doma, nemůžeme se válet a mazlit. Vždycky, když jsem dělala něco na počítači, lehla mi na nohy a já jsem cítila každý její nádech. Když tohle teď píšu, moje nohy jsou najednou lehké. Nic na nich neleží. A proto poprvé v životě věřím, že je někdo něco víc, nějaké nadpřirozeno, kde si ona běhá a dělá radost dál. A věřím, že se má dobře. Že je šťastná. Stejně jako byla u nás. Dali jsme jí krásný život, sice krátký, ale krásný.
A tak plná smutku a prázdnoty zapaluji každý večer svíčku a přemýšlím co dál. Všechno se děje z nějakého důvodu. Přebírám tedy Scarlettčino poslání dělat radost a činit všechny okolo sebe šťastnými. Pojmenovala jsem si to Mise Scarlett a budu tím dávat světu to, co ona dál nemůže. Každý měsíc odvezu pytel granulí pejskům, kteří neměli takové štěstí jako ona a neměli tak milující prostředí. Budu se snažit dělat dobré skutky a vracet tomuhle světu to, že tady můžu být. A třeba to pomůže zaplnit to prázdno ve mně. I tak děkuji za každý den, který jsem se ke Scarlettce mohla vrátit domu a zažít tak úžasný den plný mopsí lásky. Protože tahle láska je výjimečná, jedinečná, naprosto čistá a bez předsudků. Je to ta jediná láska na světě, která vydrží na celý život.
Buřtík, špekáček, krocan, prasátko, macíček, prdelka, brouček.. Za svůj život si vysloužila takových přezdívek, které naprosto popisovaly její osobnost. Když jsem si pro Scarlettku jela, bylo to láska na první pohled. Jakmile jsem ji vzala do rukou, věděla jsem, že je to ono. Že je to to, co mi doteď scházelo. Bylo to úžasné tvoření, které každým okamžikem pohlcovalo všechnu mou lásku. Žily jsme si spolu život, který si málokdo umí představit. Zaplňovala každý kousek v mém srdci. Když mi bylo nejhůř, byla tu pro mě. Koukla se na mě a já věděla, že mě chápe. Byla se mnou v těch nejhorších a nejtěžších chvílích. Každý den jsme spolu vstávaly a její láska mi dávala sílu vyjít ze dveří a čelit všemu, co mě čekalo. Každý večer jsme spolu usínaly a děkovaly, že jedna druhou máme. Nebyla jen pes, byla něco víc. Rozuměla mi. Její pohled mi dokázal odpověď na všechny otázky. Odraz v jejích očích mi říkal, že mě miluje stejně tak silně, jako miluju já jí. Byla mi oporou v každé situaci. Stačilo se přitulit a všechny trable odletěly. Nikdo to nechápal, jen my dvě. Rozdávala okolo sebe tolik lásky, dělala radost tolika lidem. Kdokoliv šel proti nám po ulici, usmál se. Každé dítě bylo šťastné, když jí natahovalo ten zkroucený ocásek a divilo se, že se zase stočí. Každý se divil tomu, jakým způsobem chrochtá. Každý obdivoval její saténovou srt. Každý podlehnul její tvrdohlavé a jedinečné povaze. Jeden můj kamarád mi napsal: Anet, vsechna slova jsou zbytecna... Drz se! Scarlettka je duvod, proc miluji mopsiky. A myslim, ze tak obohatila spoustu lidi (cti kazdyho), kteri meli moznost ji videt, pohladit..... je to strasne rychle, ale i presto ovlivnila spoustu nas. A to je ono, to je přesně ona.
A tak jsem v sobotu dostala tu největší ránu od života, kterou jsem mohla. Ztratila jsem kus sebe, najednou je v mém srdci prázdno, které nic nezaplní. Ztratila jsem nejlepšího přítele. Každý den, když přijdu domu, tak brečím. Je tu prázdno, ticho. Nemůžu si jí pochovat, nemůžu jí říct, že už je maminka konečně doma, nemůžeme se válet a mazlit. Vždycky, když jsem dělala něco na počítači, lehla mi na nohy a já jsem cítila každý její nádech. Když tohle teď píšu, moje nohy jsou najednou lehké. Nic na nich neleží. A proto poprvé v životě věřím, že je někdo něco víc, nějaké nadpřirozeno, kde si ona běhá a dělá radost dál. A věřím, že se má dobře. Že je šťastná. Stejně jako byla u nás. Dali jsme jí krásný život, sice krátký, ale krásný.
A tak plná smutku a prázdnoty zapaluji každý večer svíčku a přemýšlím co dál. Všechno se děje z nějakého důvodu. Přebírám tedy Scarlettčino poslání dělat radost a činit všechny okolo sebe šťastnými. Pojmenovala jsem si to Mise Scarlett a budu tím dávat světu to, co ona dál nemůže. Každý měsíc odvezu pytel granulí pejskům, kteří neměli takové štěstí jako ona a neměli tak milující prostředí. Budu se snažit dělat dobré skutky a vracet tomuhle světu to, že tady můžu být. A třeba to pomůže zaplnit to prázdno ve mně. I tak děkuji za každý den, který jsem se ke Scarlettce mohla vrátit domu a zažít tak úžasný den plný mopsí lásky. Protože tahle láska je výjimečná, jedinečná, naprosto čistá a bez předsudků. Je to ta jediná láska na světě, která vydrží na celý život.
Scarlettka byla to největší štěstí pod sluncem. Nikdy nezapomenu na svého baculatého parťáka, který šel s paničkou usínat a když jí uspal, přikradl se ke mě do obýváku a koukal se mnou do noci na telku. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme si dělali noční hostinu pro dva a koukali spolu na Superball a už nikdy nezapomenu na to, že byla u všech pro nás důležitých událostí za poslední dva roky. Nikdy na tebe nezapomeneme. Byla jsi a vždy budeš naše největší láska. A jen díky tobě se teď pejskům co neměli takové štěstí na rodinu, ve které by dostali tolik lásky povede trochu lépe. #stayawesomescarlett
OdpovědětVymazat