pátek 7. července 2017

Proč tu bylo ticho?

Musím si dát ruku na srdce a popravdě napsat: ano, opravdu jsem na to pěkně kašlala. Od února jsem nepřidala jediný článek a přitom se toho přihodilo tolik, o čem jsem mohla psát hodiny a hodiny. Takže si teď sypu popel na hlavu a budu se snažit to všechno dohnat. Zatím tedy jen ve zkratce.

Barcelona baby (únor)
O výletě do Barcelony jsem už tady zmiňovala, nicméně nerozepsala jsem to a nevrátila jsem se k tomu. A přitom tam bylo tak nádherně. Barcelona mě pohltila každým svým douškem. Architektura, počasí, atmosféra, moře... Bylo to nádherné.


Family in da London (březen)

Londýn je pro mě krásné industriální město plné památek a čaje o páté. A tak jsme se se ségrou rozhodly, že tam vezmeme mamku s přítelem. Mamka seděla v letadle jen jednou a to někdy v 6 letech. Byl to pro ně obrovský zážitek. Přišlo mi, jako kdybych tam i já byla poprvé. S nimi jsem vnímala úplně jiné věci, koukala se na to město jinak. Byl to skvělý rodinný výlet, zážitek, takové naše malé spojení. Dát k Vánocům letenky je strašně skvělá věc a budeme to tak dělat každý rok.

Geometry Global session (únor-červenec)

Session jsem to nazvala schválně. Proč? Protože to bylo fajn, bylo to příjemné, ale všeho moc škodí. Tak jsem se jednoho dne rozhodla, že svou PR kariéru už jsem si tak nějak vyzkoušela a je čas se zase přemístit dále. Sice to bylo krátké, ale hodně jsem si z toho odnesla a zkušenosti budu čerpat po celý život. Potkala jsem skvělé lidi, vyzkoušela si atmosféru velkých závodů a oprášila jsem si, jaké to je v korporátu. A jedno vím jasně, Anet do korporátu nepatří :)


Osobní růst rocks! (duben)

I když jsem pracovala na plný úvazek v GG, pořád jsem pracovala na konferencích pro GrowJOB. Konference jsou moje <3 a nejde to jen tak odhodit a přestat být do eventů blázen. Jsem prostě event manager duší i srdcem. Tentokrát byl Osobní růst v Brně a pracovat na tom po večerech a víkendech, no bylo to náročné. Ale konference dopadla nad očekávání, řečníci byli boží a na závěr nás všechny rozsekal Kazma se svou emoční plavbou. Spokojeně jsem se pak vracela do Prahy s pocitem, že to stálo za to.


Druhý Spartan za mnou (duben)

Přežila jsem dalšího Spartana. Doslova. Tentokrát to bylo v Koutech nad Deštnou a byl to masakr. Bylo 6 stupňů, ideální počasí, co? Hned po startu nás vytáhli nahoru sjezdovkou. 3,5 km do kopce. Velkýho kopce. Nekončícího kopce. Kopce tak moc kopcovatého, že tam nešlo stát. Prostě jsem umřela nahoře. A pak to vedlo zase dolu. Sněhem, blátem, po nohách, po prdeli. Masakr. Dělala jsem 150 angličáků a vypustila tam duši. Ale byl to k*rva nářez. Další mě čeká 24.9. v Liberci, už se nemůžu dočkat. Aneb pochopíš až v cíli...


New York (květen)
Seriál Sex ve městě je moje srdcová záležitost. A když jsem se na konci dubna dozvěděla, že v květnu pojedu do NYC na týden, byla jsem štěstím bez sebe. Město plné barev, energie, pohybu, tance, lidí z jiného vesmíru. Naprosto jsem se tím nechala pohltit a při odjezdu jsem musela zamáčknout tolik slz, že to pak ani nešlo. Když jsem tam byla, každý kus mého těla se tam cítil na svém místě. Měla jsem celou dobu v sobě takové jemné otřesy, které mi dávaly najevo, že je to ono. Nejradši bych si hned zbalila kufry a odstěhovala se tam.


GrowJOB reunion (červen)
Jelikož mě konference baví, tak jsem v tom chtěla pokračovat i externě ve spolupráci s GrowJOBem. Tak jsem si domluvila schůzku, kde jsem chtěla vyřešit jak to bude fungovat, kolik tomu můžu věnovat volného času atd. No a výsledek? Spadla mi brada až na zem. Petr mi totiž nabídl spolupráci na plný úvazek a možnost realizovat se v konferencích doslova naplno. Nedalo se to odmítnout. Znovu se mi nabídla možnost věnovat se akcím ve firmě, která mi dá všechno potřebné. Neváhala jsem, kývla jsem na to a těším se na tu výzvu jako malá holka.


Speedy love (červenec)

Miluju psy. Scarlett mi přirostla k srdci takovým způsobem, že bych se už nikdy toho čtyřnohého stvoření nevzdala. V květnu se našemu pejskovi, kterého má doma mamka, narodilo 6 nádherných černých štěňátek. Bohužel přežily jen čtyři. A jelikož Dan vždycky otravoval, že chce druhého psa, tak to bylo jasný. Jedno bude Pražanda. A tak se stalo. Máme doma druhého pejska, holčičku Speedy. Černý štěstí, které nás svou nevinností každý den probouzí.


4 měsíce jsem nenapsala ani řádek, ale věcí se stalo nespočet. S novou energií a inspirací si sama sobě slibuji, že články budu psát častěji a pokusím se tady z toho udělat takový svůj deník. Můj život není nuda, tak snad to bude zábava i pro někoho dalšího, kdo to bude číst. Konec, tečka.

Žádné komentáře:

Okomentovat