Přeskočit na hlavní obsah

Smrt jako nástroj marketingového sdělení

Článek do Marketing&Media

Mnoho firem volí marketing postavený na emocích. Je to trend, který je na vrcholu a je to sázka na jistotu, pokud se zpracování povede a sdělení je publikem pochopeno. Mnoho firem z českého prostředí volí tento způsob komunikace a přináší tak do reklamního světa hodnoty a emoce. Česká spořitelna opustila animovanou rodinu Palečkových a přešla na koncept reálných příběhů svých klientů. Huawei o Vánocích vyslal do éteru reklamy apelující na trávení času s rodinou a odklonění našich pohledů od elektronických zařízení. Co mají tyto reklamy společného? Chytnou nás za srdce.

Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče dala emocím nový rozměr. Kontroverzně představuje téma smrti, jako kdybychom se bavili o tom, co dávali včera v kině. Podkresová hudba nás nutí utřít slzu z oka, vyčíslení doby do smrti konkrétního člověka ve videu nám znovu připomíná podceňovanou hodnotu času. Zpracování videí zesiluje dosah poselství a nutí nás dokoukat ho do konce. Název projektu „Dobrá tečka“ je trefně zvolený, žádná zbytečná vata, úderné a jasné. Shrnout celý život do jedné věty a udělat za ní tečku.

Obavy bych měla nad cílem sdělení. Opravdu lidé pochopí, že to má šířit osvětu o paliativní péči? Připomíná mi to kampaň The Sanctuary Spa, která vyšla na světlo onlinu v roce 2015. The Sanctuary Spa je polečnosti, která nabízí produkty na péči o tělo. Jejich #Letgo video, založené na zpovědi starších dam a jejich retrospektivu života, se stalo virálním fenoménem, ale spojení s firmou bylo vnímáno minimálně. Na homepage samotného projektu Dobrá tečka najdeme pouze videa a malou lištu s nabídkou na další stránky, nicméně hlubší a viditelnější propojení na samotný projekt, jak se jednotlivec může zapojit, co to obnáší, kdo za projektem stojí, zde chybí. Stačilo by výraznější call to action.

Nicméně velký respekt patří k zapojení tak kontroverzního tématu jako je smrt, tématu, o kterém mnoho z nás nechce veřejně ani mluvit. Je zde prezentována úderně a nevyhnutelně. Je zde dán důraz na skutečnost, kterou si uvědomuje každý z nás. Shlédnutí videa nenechalo nikoho klidným a málo kdo si dovolí mít k videím negativní postoj. Sdělení je jasné a efektivní a za odvahu patří projektu můj velký obdiv. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Organizační porno

V sobotu 9. března jsem měla přednášku na téma organizační porno na konferenci Mamafest. Jelikož mi hodně z vás psalo, že to hrozně potřebují a ať to pak nasdílím, tak jsem se rozhodla to sepsat do článku. Tak tady to máte :)

Control freak
Říkala jsem si, jestli tenhle termín do prezentace dám, protože má docela negativní konotaci. Ale což, dala jsem ho tam a nebyla jsem sama. Mezi prvními přednášela na Mamafestu Margareta Křížová a říkala o sobě, že je control freak, tak mě to uklidnilo. A proč jsem to měla v prezentaci? Jsem control freak, mám ráda věci pod kontrolou, ráda mám o všem přehled, doma i v práci chci mít všechno organizované a pak to dopadá tak, že mi manžel bere telefon a říká: "Yes, boss?" a nebo o mně mluví jako o führerovi. Nechápu proč.

Tuhle úchylku mám asi už od mala. Vždycky, když jsem si uklízela pokoj, to dopadlo tak, že všechno bylo přeskládané. Největším trestem pro mě bylo, když mi mamka naházela všechny ty zorganizované věci na jednu hromadu a muse…

Doba dosažitelná

Poslední dobou mě štve taková jedna věc, se kterou se setkávám čím dál tím více. Nazvala jsem si to jako doba dosažitelná. Co to je? Existuje tolik kanálů, kde se dá člověk uhnat, aby odpověděl, že se lidé naučili využívat všechny. Bez respektu k osobnímu životu daného člověka.

Můj pracovní den vypadá tak, že mi denně přijde několik desítek mailů. Téměř všechny potřebují alespoň trochu mého času na vyřízení a sepsání odpovědi. Některé z nich jsou na delší dobu a vyžadují si přípravu. Některé jdou delegovat. Jelikož jsem markeťák a evenťák, potřebuju se dost času věnovat i kreativě, produkci a obecně činnostem, které moc nezahrnují odpovídání na maily. A tak se stává, logicky, že nesedím 8 hodin denně na mailu a dělám i věci okolo. No a proto je má reakční doba delší. Někdy den, někdy 2 dny, někdy týden.
No a to má za následek to, že lidi, kteří mi píšou a čekají na mou odpověď, najednou přepadne syndrom Sherlocka Holmese.

Zamanou si, že mě prostě vypátrají. Neodpovíš den? Volají na telef…

Tak čau, 2017

Přes Vánoce se mi podařilo něco, co jsem nedokázala udělat za celý rok 2017. Na 4 dny jsem měla zavřený počítač a ani na něj nesáhla. A tak jsem měla čas zapřemýšlet co mi rok 2017 dal a co mi vzal a co si z toho beru do roku 2018.
Kolotoč změn, kotrmelců, výstupu nahoru a pádu dolu, refresh hodnot a kopanec do prdele.
Naučila jsem se říkat NE Malej prcek se jako jedny z prvních slov učí ano a ne. Nebo aspoň kejve hlavou nahoru a dolu, doleva a doprava. Čím jsme starší, říkat NE je těžší. Jako by to mělo okolo sebe nějakou ochranou hmotu, do které narazíme vždycky, když se ty dvě písmena chystáme vyslovit. Jako by to bylo něco, co se prostě nedělá. Když na to má přijít, je mi špatně, na čele mi vyrazí studený pot a mám pocit, že jakmile to vyslovím, ten druhý vytasí sekeru a usekne mi hlavu. Bojovala jsem s tím pocitem strašně dlouho, znám všechny ty motivační a koučovací nástroje, ale stejně jsem to neuměla. Zlom přišel až v okamžiku, kdy neříct NE by pro mě znamenalo jít sama proti so…